Že šibenice na demonstracích k demokracii nepatří? Ale ale, pane ministře. Jestliže už máte tak zvláštní představu o tom, co je demokracie, poradím vám – svěřujte se s ní někde v ústraní duté vrbě, uděláte líp.
K demonstracím v demokraciích patří šibenice stejně jako slamění panáci, představující ministry, panáci, co se později upálí. K razantním protestním shromážděním patří šibenice, panáci, pochodně, dýmovnice, neurvalá hesla a na cokoli dalšího si z pouličního divadla vzpomenete a co nepřekračuje zákon. Jestli se vám to nelíbí, pak se vám nelíbí samotný demokratický politický systém.
Ale dobře. Ministr vnitra je odpovědný za pořádek a bezpečnost v ulicích, takže výzvy ke klidu, byť neobratné, zase patří k jeho práci. Pozoruhodnější je, když se proti průrazným gestům ohrazují ti, kteří sami násobí sílu protestů pořádáním antiprotestů, na nichž se teatrálně nechají sbírat policií ze země, jen aby mohli vzápětí povídat o tom, jaké se jim děje bezpráví. Ti, co jindy a v jiných zemích i výraznější protesty vítají přímo s nadšením, jen když cítí, že jsou v linii s jejich vlastní ideologií, teď najednou mluví o „několika jedincích“ a žádají, aby byly vytěsněni za hranice demokracie. Nad takovou pružností myšlení zavrtí udiveně hlavou i člověk zkušený.
Jestli chcete klid v ulicích, nesnažte se potlačit příznaky. Je to stejné, jako když se snažíte křičícího uklidnit polštářem přitlačeným na tvář. Slabého zadusíte, v silném vzbudíte odpor, který se vám vzápětí vymstí. Je demokracie v této zemi slabá nebo silná? Podle toho, co vidím, sílí každý dnem. Nesázejte na to, že ji umlčíte polštářem účelového když-se-nám-to-zrovna-hodí pohoršování. Neřešte příznaky, řešte příčiny.
