Novinářka Ludmila Rakušanová se ve svém sobotníku, v aktuálním (papírovém) víkendovém vydání regionálních Deníků pozastavuje nad letošními volbami do EP a svůj článek věnuje národním zájmům (sobotník nese název Vážené a milé Národní Zájmy). V jednom místě nalézáme tuto větu: „Anebo další příklad: v čím zájmu je asi boj o to, aby výrobek, předstírající v názvu něco, co v něm není, směl i nadále klamat spotřebitele, když ne v zájmu firmy, která ho vyrábí a má zadarmo reklamu?“ Nevím, zda- li novinářka nepochopila podstatu oné nepřímo zmiňované reklamní kampaně, nebo úmyslně její sdělení dezinterpretuje a bagatelizuje, snad kvůli svému sluníčkovému pohledu na EU. „Pes je zakopán“ jinde a problém je přeci jen vážnější.
Pokud přijmeme logiku Ludmily Rakušanové, kterou ke kampani, resp. k dané problematice přistupuje, napadá nás otázka, proč institucím EU vadilo označení pomazánkové máslo (jakožto označení, které, jak Rakušanová uvádí, klame zákazníka), ale např. burákové či kakaové máslo, které máslo (tedy výrobek z mléka) neobsahují ani náhodou, těm samým institucím EU zjevně nevadí? Problém, který Rakušanová přechází, tkví v něčem jiném. Představme si, že nějakého unijního úředníka napadne definovat pochutinu olej, tímto způsobem: Za studena lisovaná pochutina, vyráběná z čistě přírodních zdrojů, tekuté konzistence. Nevím, jak by se pak narychlo přejmenovávaly ne-pochutinové typy olejů (motorový, oleje do lamp, atd.), které by nesplnily výše uvedenou definici. Zásadní problém, který Rakušanová ve svém článku nezmiňuje, je bohužel smutný fakt, že EU dělá ze spotřebitelů nesvéprávné hlupáky, kteří, aby se mohli dobře orientovat na trhu, potřebují zákazy, příkazy a nařízení. Rakušanová se odvolává na to, že jediný komu existence daného výrobku prospěje, jsou firmy (ze strany Rakušanové jde o „sluníčkovou“ spekulaci, že za vším je třeba hledat zlé podnikatele, lobbisty a kuplíře) a opomíjí fakt, že i z onoho Unijního nařízení[1] někdo profitoval a zákazník to rozhodně nebyl.
Rakušanové vadí výrobek, „předstírající v názvu něco, co v něm není,“ ale evidentně ji nevadí výrobky typu 70 % (i méně procenst) tuk obsahující Máslíčka, či Máslové pochoutky či Máslová mňamky různé jiné nízkotučné varianty,[2] které sem dovážejí právě výrobci z EU a které mají k máslu (nebo předstírání másla) daleko blíže, než máslo pomazánkové, které bylo více pomazánkou, než máslem. Ale ano, je tu po nich poptávka, takže to není tak velký problém hodný kritiky jako výrobek, jehož změny názvu si nikdo moc ani nevšiml, byť ho v běžné řeči užívá i nadále. To ani nezmiňuji typy nekvalitních výrobků (z hlediska obsahu tuku), které se názvem máslo honosí. [3] Nakonec pomazánkové máslo, ale i např. rum se prodávají dál, jenom se už tak nesmějí jmenovat, tak jakápak důsledná ochrana spotřebitele.
EU ale také sama nechává klamat spotřebitele
Důkazem toho, že EU není křišťálově čisté společenství, jak si jej Rakušanová představuje, je případ, na který nedávno upozornil ve svém novém pořadu kuchař a šéf jednoho nejmenovaného[4] kul. institutu, Roman Vaněk. Ten se při svém putování za výrobou šunky pozastavil nad tím, jak jsou naše normy přísné, ale jak platí pouze pro domácí výrobce. Ve svém pátrání pak narazil na výrobky (nejčastěji zahraniční), které se honosily podezřele vysokým procentuálním obsahem masa, aby po té zjistil, že do obsahu masa jsou započítávány i všechny poživatelné části jatečních zvířat. Jaké pak bylo Vaňkovo překvapení, když se na Ministerstvu zemědělství dozvěděl, že celý problém blokuje jedna unijní směrnice[5], která by měla být v budoucnu přeměněna na nařízení, aby nebyla pouhým doporučením, ale aby se stala závaznou.
Logika EU: Různé země, různé chutě, různé složení výrobku
Je také s podivem, že Rakušanové evidentně nevadí, že od roku 2011 některé jednotlivé potraviny mohou mít v různých zemích EU různou chuť.[6] V této souvislosti se sluší připomenout výrok Frederica Vincenta, mluvčího eurokomisaře pro spotřebitelskou politiku Johna Daliho (naleznete jej ve většině zdrojů, na které odkazuji). Ten tehdy prohlásil: „Firmy nemají povinnost prodávat ten samý produkt pod tou samou značkou ve všech zemích Unie. Musí ale o složení výrobku spotřebitele na etiketě informovat.“ Jen dodávám, že onen (od originálu odlišný) výrobek se ani tehdy nemusel přejmenovávat. Ta povinnost informovat spotřebitele o složení výrobku, vypadá na první pohled férově. Vincent však opomíjí fakt, že ani Unie nemůže nařídit formu onoho sdělení a navíc by spotřebitel potřeboval mít vedle sebe i originál, aby dostatečně mohl posoudit, o jaké složky je výrobek dodávaný do jeho země chudší, či bohatší. V konečném důsledku tak ono upozornění může být ve formě malého, téměř nečitelného nadpisu, umístěného na pomíjivém místě, kterého si spotřebitel ani nevšimne.
Postavit kampaň do EP na pomazánkovém másle (byť se domnívám, že i sám politický subjekt,[7] který onu kampaň realizuje, tím sleduje něco složitějšího) se zdá být banalizování krize EU, v době, kdy nás trápí (podle některých občanů) daleko důležitější problémy (ukrajinská krize, islám, řepka na polích, zneužívání dotačních programů atd.). Na druhou stranu lze právě na problémech spojených s názvem pomazánkové máslo a s celým odvětvím potravinářství v EU demonstrovat nedůslednost v otázce ochraně spotřebitele, pro kterou dokonce funguje speciální úřad. Rakušanová se mýlí v tom, že problém pomazánkového másla (přesněji to, jak se některé výrobky jmenují), ale i Eura či problematika imigrace jsou pouze uměle vyvolaná témata, která nesouvisejí s národními zájmy. Koneckonců svůj článek zakončuje: „Že se to u nás nedodržuje, je naše věc. V tom nám Brusel nepomůže. Prostě, milé Národní Zájmy, ať o Vašem obsahu přemýšlím, jak chci, nenapadá mne nic, co by zároveň nebylo v zájmu lidí všude v Evropě. Že byste nakonec nebyly nic jiného než lobbistická habaďůra na voliče? Vypadá to tak!“ To, že existují jenom naše problémy, do kterých Brusel nezasahuje, je klasická sluníčkovská propaganda, která zapomíná, že se v Evropě buduje jednotný trh, kterému by se v brzké době měly přizpůsobit i právní normy. Tzv. harmonizace práva, která pozvolna prorůstá do legislativ jednotlivých členských států a která hrozí, že se transformuje v jednotnou, centrální legislativu,[8] je právě důkazem toho, jak se problémy jednoho členského státu mohou stát problémem nás všech a právě Brusel si sám uzurpuje právo o těchto problémech centrálním způsobem rozhodovat. S Rakušanovou souhlasím v tom, že v některých kampaních je téma národních zájmů možné označit jako „habaďůru na voliče“, ovšem stejně tak možné je označit i to, když někdo existenci národních zájmů popírá v zájmu své „sluníčkovské“ představy centralizované Unie, jako světlých zítřků evropského kontinentu a přitom úmyslně přehlíží, jak se tato právě tato Unie ve jménu těchto sluníčkových představ totalitarizuje. Euro, pomazánkové máslo i nedokonalá imigrační politika, které se zdají být nedůležité, tak odhalují krizi, kterou EU prochází. Je také třeba říct, že problémy, které většinová společnost považuje za malicherné, řešila sama EU, která je považovala za podstatnější než vybudování společné obranné a mezinárodní politiky (kterou máme pouze na papíře).
Ani Rakušanová nenabízí ve svém Sobotníku vizi národních zájmů. Zmůže se na jejich zpochybnění, ale nenabízí alternativu.[9] Rakušanová (zdá se mi) je právě ten typ člověka, který si EU idealizuje za každých okolností, který úmyslně přehlíží kritiku, neschopen si připustit, že evropské společenství může fungovat jinak, než funguje jeho současná podoba, směřující k centralizaci. Tito lidé budou vždycky bagatelizovat téma Eura, pomazánkového másla i nedokonalou imigrační politiku a dalších, protože nejsou schopni připustit, že to jsou právě ty zdánlivě malicherné problémy, které odhalují, jak jednotlivé státy v EU ztrácejí rozhodovací pravomoci a jak občané těchto států pozvolna přicházejí o svobodu každodenního života. Místo volání po změnách se od nich vždycky budeme dočkávat zesměšňování a bagatelizaci problémů, které však ve své podstatě odhalují krizi jejich zbožšťované EU. Je třeba však umět tyto ("malicherné") problémy vidět v širších souvislostech. To ovšem po občanském sektoru (po nás všech) žádá být mnohem více aktivní, než doposud, ať už jde o získávání informací, tak po rozhodnutí, která něco mohou změnit.
[1] Jakoby tady v institucích EU podle Rakušanové neexistovaly různé zájmové skupiny. Navíc se vždycky najde skupina, která ať už z důvodů zjištných (pobírači dotací, grantů či zaměstnanci organizací, které tyto granty a dotace pobírají, nebo které je jiným pomáhají vyjednávat) či nezjištných tuto skutečnost bude popírat.
[2] http://ekonomika.idnes.cz/nizkotucna-masla-miri-na-cesky-trh-d5t-/ekonomika.aspx?c=A140205_211019_ekonomika_zt
[3] Viz odkaz z pozn. 2
[4] Z důvodu nežádoucí reklamy.
[5] V pořadu nebyla konkretizována, ale mělo by jít o směrnici 98/34/ES ve znění směrnice 98/48/ES – v konsolidovaném znění dostupná na http://www.unmz.cz/urad/smernice-98-34-es-ve-zneni-smernice-98-48-es, (v českém prostředí je platná Vyhláška č. 169/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 326/2001 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), g), h), i) a j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pro maso, masné výrobky, ryby, ostatní vodní živočichy a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich, ve znění vyhlášky č. 264/2003 Sb.
[6] Kromě článku z iDnes uvádím i další zdroje http://ekonomika.idnes.cz/brusel-coca-cola-a-jine-potraviny-mohou-mit-v-zemich-eu-ruzne-slozeni-1jj-/eko_euro.aspx?c=A110622_183427_eko_euro_fih
http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/vychod-evropy-muze-dostat-horsi-potraviny-potvrdil-brusel_205229.html#.U3egMNJdUvA, http://www.novinky.cz/ekonomika/237005-koncerny-mohou-dodavat-na-vychod-eu-mene-kvalitni-potraviny.html,
[7] Opět se vyhýbám konkretizaci, abych nedělal reklamu.
[8] Řízenou z Bruselu a Štrasburku. Kromě oné harmonizace práva, hrozí ještě průnik centralizace i do jiných oblastí (např. návrh maďarského komisaře Andora spojit všechny pojistné sociální systémy eurozóny).
[9] Unie sama v některých směrnicích naproti tomu operuje s pojmem „veřejný zájem“ a je s podivem, že za tento pojem Rakušanová nezmiňuje, byť jej lze považovat za stejnou habaďůru na voliče, navíc podepřený uměle vyvolaným strachem (např. Unie vychází z přesvědčení, že je ve veřejném zájmu bojovat s nezaměstnaností harmonizací pravidel pracovního trhu v celé EU - odraz tohoto přesvědčení viz aktuální znění Zákoníku práce, kde se v písm. c, v par. 1 říká, že "Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské Unie." Ano tomuto bodu budou především tleskat příznivci současné podoby EU (kteří po vzniku jednotného pracovního trhu, jakožto logickém důsledku vzniku jednotného únijního trhu s jednotnou měnou, volají), tedy až do doby, než problém s nezaměstnaností zachvátí i země, které v tuto chvíli mají nezaměstnanost nízkou a nikdo také nezaručí, že se současná míra nezaměstnanosti v celé EU ještě nezvýší.
