Až někdy budete mít víc času, podívejte se někdy na pořady Fast and Loose a Whose Line Is It Anyway? Abyste viděli, jak vypadají originální verze pořadu, který jste si zvolili jako pořad roku a učinili z něho absolutního vítěze cen TýTý. Samozřejmě, mi je jasné, že tady budu podezříván z čehokoli (zejména jako potenciální pracovník v médiích), ale soutěž, kde o kvalitě a popularitě televizní tvorby de facto rozhodují sociální sítě, je mi krajně podezřelá.
Vážím si Jana Wericha, nejenom pro odvahu, s níž vystupoval na jeviště a otevřeně hovořil v dobách, kdy ho to mohlo stát krk, ale i pro to, jak dovedl svou osobní zkušenost přetavit na obecnou pravdu. Dodnes si vzpomínám na jeden z dílů Horníčkových Hovorů H, jejichž reprízu jsem kdysi viděl, kde Werich hovoří o tom, jak ve Spojených státech viděl pár televizních show, z nichž většina, jak tvrdil, byla absolutně blbá.[1] Pak pronesl větu, kterou si pamatuji a kterou rád používám jako argument proti tvrzení, že média jsou tu pro lidi. Tehdy s ironií v hlase Werich prohlásil, že „masa má vkus.“[2] Když si ten pořad pustíte, zjistíte, že tato Werichova věta zaniká v rámusu potlesku, který doprovázel to, co herec řekl před tím a je pronesena spíše jako dodatek. To ji ovšem nic neubírá na působivosti a s odstupem času se jeví jako předvídavá.
Masa, to je takový zvláštní kulturní fenomén dvacátého a jedenadvacátého století. Já si ji představuji jako "smetiště", kde končí všechno, co by se mohlo líbit všem. Touhle představou se vymykám obecné představě teoretiků, kteří masu vidí jako amorfní hmotu (velké množství lidí), živý organizmus vnitřně neorganizovaný. Mám takový pocit, že termínu masa se však dost často užívá jako „alibi“ pro mediální produkci mnohdy pochybné kvality. To, co se líbí mase, je často hypotetické, i když samozřejmě existují určitá kritéria obecného vkusu. Přesto všechno, je nasazování některých pořadů sázkou do loterie.[3] Poslední dobou však českým médiím tato odvaha chybí. Místo původní tvorby, která je, pokud se týká možného diváckého úspěchu nejistá, se volí cesta přejímání televizních formátů z ciziny. Ne vždy je toto přejímání úspěšné. Například současná podoba televizního zpravodajství na veřejnoprávní televizi, snažící se napodobit formát prestižního zpravodajství BBC nebo CNN, se zcela míjí účinkem a česká televize zde, podle mého soudu, přecenila konzervativního českého diváka, který byl dlouhou dobu zvyklý na konkrétní podobu formátu hlavní zpravodajské relace dne a jen velmi pozvolna si zvyká na jeho proměnu. Řekl bych a je to názor studenta, že českým médiím chybí jednoznačná identita,[4] založená na původní a originální domácí tvorbě. Česká média si ráda na něco hrají, ale zapomínají, že např. britská BBC, v níž se často vidí, vznikala právě na výrobě původních televizních pořadů, z nichž některé „šly“ z počátku mimo mainstream. Například populární Monty Python´s Flying Circus, vyrůstal ze zkušenosti herců, kteří se již před tím objevovali v rozhlasových či jiných televizních pořadech a divadelních show. To propojení rozhlasových a televizních pořadů má v britské masové kultuře svůj význam.
Některé české televize svou bezmoc vytvořit kvalitní pořady ani nezakrývají. Mezi mladými lidmi populární Prima Cool, která přejímá oblíbené pořady, oblíbené především v internetové komunitě, využívá původní tvorbu spíše jako výplň. Nova se zase dosti často nechává strhnout vkusem spíše amerického než českého diváka, i když ten vkus je dneska bohužel globální. Veřejnoprávní televize se zatím potácí mezi tím být seriózní, ale masově oblíbenou. Česká média obecně však doplácejí na nemožnost konkurence se zahraničím. Náš mediální trh je malý a jak už bylo naznačeno výše i značně konzervativní. Navíc možností zvolit si alternativu domácího média je více než dost. Myslím si však, že investice do původní tvorby, které jsou, uznávám, nemalé, se jednoho dne vrátí. Také doufám, že bude stoupat počet takových diváků, kteří více ocení dobrou domácí tvorbu[5] než leckterou špatnou tvorbu zahraniční.
[1] Wericha si vážím i proto, že v době, kdy byly démonizovány Spojené státy (ať už v tom dobrém i zlém slova smyslu) je hodnotil s nadhledem, jako pro Evropana "bizardní krajinu" absurdních příběhů.
Wericha zde necituji, ale parafrázuji.
[2] Slovo vkus by mělo být ještě uzávorkováno, aby vynikla ironičnost celé věty.
[3] Myslím si, že základním omylem našich i zahraničních televizí je vnímat jakýkoli pořad automaticky jako show, i když to jde proti zákonitostem některých televizních formátů.
[4] Nikoli image. Ten termín subjektivně hodnotím jako povrchní.
[5] Pro domácí média to bude znamenat, že do budoucna budou muset více promýšlet svoji strategii.
