- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jak se teď asi tváří ta hrdinka jednoho dne, o které jsem psal v úvodu tohoto článku? Je se svoji volbou spokojená, nebo ten její výstup na ulici a za bílého dne byl posledním gestem jejího podivného hrdinství, aby se třeba v ony osudné dny voleb rozjela někam za vnoučaty a aby pak po návratu zase nadávala na nové poměry? Nevím a přiznám se, že přestávám takovému chování rozumět. Nejsem sám, nejsem ani první a ani poslední.
Nepochybuji o tom, že se za chvíli pod článkem objeví jedovaté narážky typu, „lidé si zvolili to, co chtěli“ a tenhle článek je zcela zbytečný. Možná snad budu podezírán z mrzutosti z nezvolení kandidáta, kterého mi ctěný kritik přisoudí. Ostatně jak prezidentské, tak i tyto volby ukazují, že osobní osočování, nadávky a urážky těch, kteří si dovolí mít jiný názor nebo si dovolí pochybovat, se už natrvalo usídlily v předvolebním a krátce povolebním „folklóru“ této země. Můj článek je motivován údivem. Mělo nějaký smysl nadávat na koaliční strany? Mělo smysl hovořit o politických dinosaurech, darebácích, lumpech, zkorumpovaných a svoloči? A hlavně, mělo smysl se v předvolebním období vzájemně osočovat[1] a nadávat si? Ptám se, abych pochopil, ale zdá se, že podivnému chování českého voliče, který o změnách pouze tlachá po hospodách a na ulicích, nelze porozumět. Třeba je to tím, že jsme stále ještě nezralou společností, kterou lze nakrmit kafem, koblihami a sliby o lepších zítřcích. Nevím, protože jsem si pro sebe zakázal o těchto věcech přemýšlet. Koneckonců jedno přísloví říká pregnantně, že „kdo chce kam, pomozme mu tam“ a tak nelze stejně nic jiného dělat, než výsledek voleb respektovat a tajně doufat, že ta změna, kterou strany slibovali, se odehraje a snad to bude ku prospěchu všem těm, kteří neseděli doma a šli k volbám.
[1] V blozích a diskuzích.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!