Populisté všech zemí spojte se (Komentář)

To, že se přímá volba prezidenta pomalu ale jistě mění ve frašku, není potřeba dvakrát zdůrazňovat. Kdo však pozorně sleduje to, co se kolem ní děje, musí nutně dojít k přesvědčení, že ta fraška je v základu typicky česká, tedy tak nějak „haškovsky“ česká.  

Kdy už nás v Česku přejde humor a začneme se konečně chovat zodpovědně?

Už samotné přistoupení našich politiků na přímou prezidentskou volbu bylo krokem populistickým.[1] Pokud se ještě dnes někdo domnívá, že si Češi sami a zodpovědně zvolí toho nejlepšího z kandidátů, doporučil bych mu, aby si občas přečetl reakce našich spoluobčanů,[2] stojí opravdu za to. Dali by se shrnout do několika málo vět: Japonce ano, žida ne, knížete snad a levicového milovníka Becherovky určitě ano, potetovaného umělce nikdy a kandidáta ODS ani náhodou atd. Kdybychom měli tyto reakce brát vážně, tak je typický český volič šovinista, xenofob s nacistickými názory[3] a převažující inklinací k levici a s oblibou v prázdných frázích. Právě ty prázdné fráze se stávají ústředním bodem blížící se volby.

Kdyby si většina našich spoluobčanů místo přihlouplých plků a prázdných frází (mnohdy připomínající teze z hodin marxismu-leninismu) na veřejných fórech a po hospodách raději přečetla předvolební programy,[4] určitě by tam nalezla spoustu nemilých překvapení. Jedním z nich je smutný fakt, že se předvolební programy prezidentských kandidátů podobají jako vejce vejci, snad jen s drobnými odchylkami. Většina kandidátů na prezidentský post se soustředila na téma boje proti korupci. To je téma populistické, už jednou česká veřejnost v tomto směru naletěla a zdá se, že naletí znova. U prezidentských kandidátů je zvlášť pikantní fakt, že prezident v této zemi nemá takové nástroje, kterými by mohl tento boj realizovat a už dopředu vidím, jak česká veřejnost s nefalšovaným nadšením přijímá rozšíření prezidentských pravomocí realizované totálním překopáním Ústavy. Zkrátka by si měl volič uvědomit, že už zase nám je slibováno něco, co nemůže být splněno. To je ovšem základ populismu, který, jak se zdá, na české voliče stále zabírá. Prezidentské volby (soudě dle předvolebního dění) začínají připomínat koncerty nového Českého slavíka Kluse, na kterých je čas od času vyžadován populistický pamflet Pánu Bohu do oken. Většina prezidentských kandidátů se totiž vyjadřuje podobnou rétorikou, ale v realitě se pak bude chovat stejně, jako ti, na které tak nadávají.   

Pokud bychom měli specifické symboly nastávajících prezidentských voleb, pak jsou to Bobošíková a Okamura. Oba dokazují, že jim nečiní problémy sedět „jedním pozadím na dvou židlích“ a přitom současně poklonkovat pravici i levici, podle toho kam se podle nich zaměřuje aktuální veřejné mínění. Jednoduše řečeno, naše demokracie je nezralá a je na čase, abychom za to nesli odpovědnost. Obává se však, že česká veřejnost je v tomto směru poněkud „deformovaná“. Až uplyne od prezidentské volby nějaký čas, bude zase nadávat na politiku a neschopného prezidenta, bez vědomí spoluzodpovědnosti za nastalou situaci. Už zase se pak tato česká veřejnost odvolávat na demokracii a na nutnost přijmout rozhodnutí většiny ať je jakkoli tupé a ovlivněné populismem. Demokracie je ale ve zcela něčem jiném. Je ve schopnosti přijmout zodpovědnost za své chyby a vyvodit z těchto chyb nějaké důsledky, aby se pokud možno už neopakovaly. Toho však současná česká veřejnost schopná není, možná i proto, že se v této zemi častěji hledají nedostatky, než cesty k jejich odstraňování.

[1] Tento krok se obrací proti politikům samým a já nevím, jestli to ve své krátkozrakosti byli schopni předvídat.  

[2] Na blozích či fórech. Vím, že tyto blogy a fóra nejsou odrazem celospolečenské situace, nicméně je nelze brát na lehkou váhu.

[3] Tu averzi k Fišerovu židovství rozumný člověk nepochopí, to je snad větší problém jeho členství v Komunistické straně, kterou a to je absurdní, odmítají i ortodoxní milovníci této strany (viz některé komentáře na Novinkách. cz). Už proto nelze brát některé názory našich spoluobčanů vážně (často si totiž protiřečí).

[4] Což se v našich zeměpisných šířkách zásadně nedělá.