V tomto světě se dnes „nosí“ být v něčem „nej“. Muž, který si nechává narůst nehty dlouhé tak, až připomínají ohavné kořeny nějakého starého stromu. Žena, která se chlubí nejvyšším počtem svých milenců atd. Režisér Ed Wood, svým dílem kdysi stanovil novou kategorii „nej“ ve filmovém umění. Jenže když se na Woodovy filmy podíváte, působí jako avantgarda oproti dílu režiséra, o kterém zde bude řeč.
Německý režisér Uwe Boll již nějakou dobu natáčí filmy podle počítačových her. Jeho kameře neunikly takové tituly jako Alone in the Dark, House of the Death, Far Cry či Postal. Fanoušek těchto her se pozastaví nad žánrovou růzností, těchto kdysi populárních počítačových titulů. Všem těm žánrově velmi pestrým filmům je však jedno společné. Jsou příšerné, a i když můžete mít námitky vůči různým oceněním jako je např. Zlatá malina, zde musíte dát kritikům za pravdu. Dvakrát byl na tuto cenu nominován a třikrát ji získal. V roce 2008 vznikla petice, za to, aby přestal natáčet. Stejně tak jako od těch dob stoupá počet podpisů na zmiňované petici, stoupá i Bollovo ego.
Ačkoli jde o německého režiséra, točí anglicky. To, že natáčí filmy jenom podle počítačových her, není tak docela pravda. Jeden film se z jeho filmografie vymyká. Jde o válečný film Tunnel Rats z prostředí Vietnamského konfliktu a naopak tento film posloužil jako předloha počítačové hře. Boll, vystudoval literaturu, své filmy točí, dá se říct „na koleně“. Jedná se o nízkorozpočtové projekty, které si financuje a produkuje sám. Naproti tomu vystupuje velmi arogantně. Své kritiky vyzývá do boxerského ringu, sám sebe dokonce vidí jako „jediného génia filmového průmyslu“[1] a považuje se za nového Eda Wooda. Ze své filmografie si nejvíce cení filmové adaptace kdysi populární hry Postal. Točí už od roku 1991 a je zajímavé, že i když jeho první celovečerní film German Fried Movie dostalo na databázi IMDb 1,3/10 hovořilo se o něm jako o potenciálním nejlepším německém filmu roku 1991. Žádný z Bollových filmu však na databázi nepřekonal hranici dvou bodů, teprve až do roku 2000. Nejlépe hodnoceným filmem, ze všech filmů, které v tomto roce natočil, bylo dílko s názvem Hearth of America, vycházející ze skutečné události masakru na columbijské střední škole. Tímto filmem také končí éra zpracovávání svých témat a nadchne se pro adaptace slavných počítačových her.
Proč jsou Bollovy filmy tak špatné. Zřejmě proto, že je režisérovo ego větší, než znalost řemesla. Úmyslně porušuje základní pravidla filmového jazyka, a celek působí tak, jako byste dali průměrnému fanouškovi počítačových her kameru, vyslali ho do přírody a nechali ho točit film. Leckterý fanoušek by však natočil mnohem lepší dílo, než Boll. Od střihu, po práci s herci je to katastrofa, kterou by vyučující na filmových školách měli svým studentům pouštět jako výstrahu jak rozhodně netočit film. Leckterý amatér, kterému se dostane alespoň základního poučení o filmařském řemesle, by Bolla hravě překonal. Jenže filmový svět má rád rarity a Bollovy filmy dokážou vydělat. Díky trhlině v německém dotačním systému si Boll může dovolit točit tyhle propadáky. Jeho ego a sebestředné vystupování mu zase zajišťuje pozornost médií a dokonce se hovoří o specifické filmové kategorii Bollových filmů. Jde tedy o zaručeně nejhoršího režiséra, a proč jsem tedy v názvu tohoto článku použil otazník? Domnívám se, že dříve či později se objeví Bollův konkurent. Fanoušků počítačových her je dost a ještě více těch, které by své představy chtěli na plátno „vykreslit“ kamerou. Jak se Boll se svou konkurencí bude potýkat, nevíme. Třeba to bude pořízek, který ho překoná v boxerském ringu, nebo ještě větší šílenec, který mu svými otřesnými filmy srazí ego, které si na svém šlendriánství zakládá. Rozhodně se zdá, že být v tomto světě nejhorším režisérem se zatím vyplácí.
[1] V tomto svém sebehodnocení používá jedno vulgární slovo, které by mi u správců blogu asi neprošlo, proto se zde dopouštím drobné „cenzury“ s tím, že ono chybějící slovo nezměnilo význam a vyznění celého výroku. Také připomínám, že z jeho strany nejde o recesi, on to myslí vážně.
