Kdo je to ten obyčejný, pracující člověk?

Už zase volíme ze dvou to menší zlo. Zastánci jednoho kandidáta se fanaticky vrhají na ty druhé, a kdyby tu energii, kterou věnují pomluvám protikandidáta, nasměrovali do skutečné, smysluplné práce, možná by České republice prospěli více, než vrháním jedovatých slin tzv. v zájmu naší země. Kdyby si ovšem ti, kteří od svého kandidáta očekávají zázraky, raději přečetli Ústavu, možná by prozřeli z nereálných slibů, které jim jejich kandidáti podsouvají. V centru toho všeho stojí obyčejný pracující člověk, na kterého se dost často ve svých proklamacích odvolávají příznivci obou kandidátů. Nejsem si však úplně jistý, jestli ten obyčejný pracující není jenom chiméra, anebo reklamní trik typu „čtyři z pěti lékařů doporučují.“

Motto: "Nemusíte se mnou souhlasit, ale to možná to jediné, co se proti tomu dá dělat."

Předvolební klání eskaluje a česká veřejnost je opět roztříštěná do dvou táborů. Snad nejlépe to symbolizuje známá příhoda z Foglarovy knihy, kdy se jeden z Vontů zeptá člena Rychlých šípů: „Volíš Losnu nebo Mažňáka?“ V případě prezidentské volby je víceméně jedno, kdo nakonec volbu vyhraje. Chleba levnější nebude a česká veřejnost se evidentně také nezmění. Prezidentská volba se tak nakonec mění ve sportovní utkání. Češi totiž rádi sází a myslím si, že nejlépe český postoj k politice shrnul jeden respondent z šotu v Televizních novinách: „Politika patří k pivu“. Snad proto je většina našich občanů přístupných populismu a demagogii, které jsou vydávány za ideje a vize.

Mimo toto dění však stojí nemalá skupina občanů, které ty „tanečky“ kolem volby hlavy státu už docela nudí. Nedivme se jim. Ty umělé žabomyší války vlastně nikomu neprospívají a přinášejí uspokojení snad jenom zamindrákovaným jedincům, kteří v urážkách, nadávání a verbálně-agresivních projevech vidí jediný smysl svého života. Ptám se však, zda není náhodou ta mimo stojící skupina skutečným obrazem obyčejných, pracujících lidí, jejichž jedinou starostí je přežít, ať už na Hradě bude Losna nebo Mažňák?

Pokud se začtete do nějakého z českých deníků (tištěného i elektronického) dříve či později narazíte na nějakou výzvu, kterou stvořil jak novinář, bloger či diskutér. Ty výzvy by se daly shrnout do jediné věty: „Lidé přijďte k volbám, protože toho můžete hodně změnit!“ Ta věta[1] je falešná jako vlasy amerického miliardáře Donalda Trumpa. Funkce prezidenta už ze své podstaty nic takového neumožňuje (myslím tu zásadní změnu). Nejsme ani ve Francii, ani v USA a prezident je tady reprezentant (v této oblasti- reprezentace ČR jsou oba kandidáti spíše parodií a karikaturou, než skutečnými reprezentanty - to je ostatně také jedna z oblastí, v níž si jsou kandidáti podobní) . Také nelze pominout fakt, že oba dva z kandidátů na ty změny, které proklamují, velmi rychle zapomenou. U nás se totiž politika dělá pro moc, ne pro lidi.[2] A ačkoli se oba dva kandidáti obracejí na obyčejné pracující, nejsou to lidé, jsou to beztvaré masy, kterým lze lhát, které lze podvádět a jejichž jedinou reakcí je plané nadávání po hospodách a na internetu.

Nejsem jediný, kdo si v současné, vyhrocené době pokládá otázku - co bude po volbách? Ti, kteří dnes halasně brání svého kandidáta, si docela určitě najdou jinou zábavu (derby pražských S, nadávání na drahotu, na amnestii, na EU, na mezinárodní politiku USA atd.). V takovémto prostředí však volby, tato bytostně občanská činnost, postrádá svůj smysl, zejména pokud nejsou opřeny o smysl pro zodpovědnost. Nemám u sebe věšteckou kouli, ale dovolím si předpovědět, že ať už na Hradě bude sedět kdokoli, dříve či později, ti, kteří se za něj tak rvali, na něj budou zase nadávat, stejně tak jako tomu bylo v případě jiných kandidátů a jiných voleb. A obyčejný pracující člověk, na něhož se budou zase odvolávat a jehož zájmů se budou dovolávat, bude dál chtít žít svůj obyčejný život. Je to ale v této zemi vůbec možné?

[1] Stejně tak jako mnohé z těch výzev, které symbolizuje. U většiny těch výzev je zarážející, že k nim jejich tvůrce obyčejně přiloží důvody, proč volí právě tohoto a ne jiného kandidáta. V tomto bodě se domnívám, ukazuje česká nezralost, neboť to, koho volíme, je jenom naše, soukromá věc. Je na pováženou, zda tito „hlasatelé z lidu“ nedělají přesně to, co se obvykle vytýká médiím, zda náhodou nemanipulují (možná i nevědomě).  

[2] Podotýkám, že mám na mysli lidské bytosti (individuality) nikoli otupělé masy.