Dost dobře nevím, jestli je současná „Hymna“ Evropské Unie stále ještě aktuální. Ta optimistická vize Schillerova textu a jásavost Beethovenovy hudby dostávají poslední dobou pořádně „na frak“ a myslím si, že kdyby EU hledala novou hymnu, vyjadřující její současný stav, navrhnul bych jí, buď předehry k Wagnerovým operám Lohengrin (ten klesající motiv je obzvláště výstižný) a Bludný Holanďan, nebo Jízdu Valkýr z Prstenu Nibelungů od téhož autora. Proč zrovna Wagner? Evropa si pod sebou už pár roku podřezává větev a ta jáma, do které spadne, byla vyhloubena a je stále prohlubována především romantiky a idealisty. Myslím si, že tím předposledním řezem, do té pomyslné větve, je nynější tlak na rakouské banky ze strany EU.
Rakouská ministrině nedávno doporučovala finančí pomoc Itálii. Za nedlouho ji třeba bude potřebovat její země
Ta aktuální situace připomíná středověký hon na čarodějnice. K obvinění už stačí prosté podezření, jenže zatímco v procesu s čarodějnicemi to povětšinou odnesli jedinci, dneska jsou to celé země, obviněné z toho, že se staly daňovým rájem. Pokud se vám mé přirovnání ke středověku zdálo poněkud přitažené za vlasy, najděte si prosím sami některá z vyjádření čelních představitelů EU.[1] Budete- li v jejich textech hledat pozorně, naleznete tam téměř tytéž formule o tmářství, kterými kdysi středověcí dogmatici obhajovali ta nelidská zvěrstva páchaná mnohdy na nevinných. Současná Evropa tedy, jak se zdá, směřuje k tuhé centralizaci. Zatímco se Kypr potápí a Rakousko horko těžko dokazuje, že není daňovým rájem, jedná Francie s Čínou,[2] ne za Evropu, ale za Francii, která si s Německem už teď v Evropě dělá, co chce. Mimochodem se v současné době připravuje návštěva francouzského prezidenta v Číně a podle vyjádření francouzského ministra zahr. věcí, chce francouzský prezident být první hlavou státu ze západu, která navštíví Čínu po obměně vedení.“[3]
Rakousko se bude muset v následujících dnech bránit zuby nehty, aby ochránilo bankovní tajemství svých klientů. Nevím, jak vy, ale já jsem nezaznamenal, že tatáž podmínka, která je požadována po Rakousku, tj. sdílení bankovních informací, by byla tak důsledně požadována po bankách francouzských a německých.[4] Koneckonců si stačí otevřít jakoukoli učebnici o bankovnictví, abyste pochopili, že důvěra je základem celého bankovního sektoru a navíc Rakousku doposud nebylo prokázáno, že by tohoto práva (nebo snad přímo povinnosti, chránit celý sektror skrze důvěru -viz např. jako součást nepsané doktrýny too -big-to-fail TBBTF) zneužívalo, tedy jinak řečeno, že by bylo oním daňovým rájem. Místo rozsáhlých analýz, které by odhalily patologický rozměr této situace, pomohu si jednou citací, která v souvislosti s evropským postojem k Rakousku prolétla snad všemi českými médii. Citace pochází od francouzského ministra financí Pierra Moskoviciho, který řekl, že „Nikdo nemůže popřít, že bankovní tajemství je zastaralou záležitostí a že potřebujeme efektivní systém pro boj s daňovými úniky.[5]Dobrá připusťme, že bankovní tajemství je zastaralou záležitostí, jak tvrdí francouzský ministr, pak by ovšem stálo za vysvětlení jakou jinou alternativu pro klienty sektoru, který s bankovním tajemstvím stojí a padá, pan ministr má. Nevím, třeba má v rukávu nějaký geniální trik, který by na jedné straně odstranil záruku důvěrných bankovních informací a na straně druhé by nevyplašil z bank hojně prchající klientelu, která, jak bych předpokládal u Rakouska, není stoprocentně zastoupena uživateli daňových rájů. Slova francouzského ministra financí lze interpretovat jako snahu o daleko tužší regulaci (obávám se nikoli dohled, jak jsme se mohli dozvědět z pátečních zpráv[6]) bankovního sektoru. Jen tak pro zajímavost, sama EU o bankách ve svých směrnicích vůbec nemluví a užívá termínu „úvěrová instituce“. [7] Jak předpokládám, se vznikem evropské bankovní unie, tento termín zmizí. Pokud bude ovšem ta nová bankovní unie fungovat jako aktuální EU, pak se velmi obávám toho, že profitovat z celého tohoto projektu budou už zase jenom německé a francouzské banky. Nakonec nejde o nic jiného, než jen za slovem unie skrýt tvrdou centralizaci bankovního systému. Není to nic jiného, než jenom krok k dalšímu udržování handicapovaného Eura, defektního jednotného trhu a obhajování plně centralizované EU s armádou fanatických byrokratů. Jenže se zde tak trochu zapomnělo na občany EU, jejichž podpora evropskému projektu (tak, jak je nastaven nyní) uvadá. Možná se však na horizontu objevuje naděje. Třeba příští rok EU dostane Oskara (Nobelovu cenu už má), možná by to bylo stylové završení této frašky, která je ve svém jádru spíše katastrofickým filmem bez obligátního hollywoodského happy end. Ale dál si klidně můžeme hrát na ty evropské světlé zítřky, o kterých je tak často slyšet v proslovech evropských lídrů.
[1] Stačí si přečíst vyjádření Hermana von Rompuye (to aktuální ke krizi viz. ve formě videa, dostupného na http://www.european-council.europa.eu/the-president.aspx). A nelze se zbavit dojmu, že to, co se v Evropě děje vyústí ve fiskální unii, tak, jak byla navrhována v prosinci roku 2011. Bankovní unie tak může být jenom předehrou. K bankovní regulaci a dohledu viz. např. kniha Jurošková, L.: Bankovní regulace a dohled, nakl. Auditorium, Praha 2012.
[2] Viz. http://en.ce.cn/National/foreignaffairs/201304/13/t20130413_24286681.shtml
[3] Viz. ve výše citovaném článku.
[4] Pochybuji, že zrovna německé banky se budou svými klienty veřejně chlubit.
[5] http://ekonomika.idnes.cz/evropa-danove-raje-0ni-/eko_euro.aspx?c=A130414_111746_eko_euro_kot (zvýrazněné místo podtrhl autor tohoto článku)
[6] Viz. http://ekonomika.idnes.cz/evropska-unie-bankovni-dohled-ecb-dq9-/eko_euro.aspx?c=A130413_101520_eko_euro_kot
[7] Viz. Směrnice 2006/48/ES – O přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejich výkonu.
