Děkuji Vám, pane Troško, za Babovřesky (Komentář)
Podle jedněch úplné dno českého filmu, podle druhých ideální odpočinkový film. Podle mého mínění je Troškův film a to, co se kolem něj děje, jako ta aféra s koninou. Pro zdraví nezávadná (někomu i chutná), ale hovězí je zkrátka hovězí.
V době, kdy v českých kinech vrcholila premiéra nového Troškova filmu, se režisér objevil na Nově v pořadu Babicovy dobroty. Myslím si, že šlo o setkání symbolické. Oba pánové vzbuzují v naší společnosti dvě extrémní reakce, která tuto společnost rozděluje na jejich dogmatické odpůrce a nekritické obdivovatele. Nechám plně na vás, vážení čtenáři, jakou pozici si zvolíte vy, pravda je, že jak Babica, tak Troška dokážou peníze vydělat, nehledě na mínění novodobých estétů a maloměšťáků, kteří opovrhují vlastně vším, co se nevejde do jejich subjektivní definice pojmu nivó (rozuměj vyšší úroveň). S těmito lidmi se lze pak setkat v divadlech, koncertních síních a uměleckých galeriích. Podle mého soudu tento typ lidí snad nejlépe dokázal parodovat Jiří Císler v jednou dílu legendární Sešlosti s Luďkem Nekudou.
Na druhou stranu, kdyby byly Troškovy filmy tak příšerné, neměly by své diváky. Navíc, nemohu si pomoci, ale vysoká návštěvnost českých kin[1] na Čechy prozrazuje určité pokrytectví. Řekl bych, že zde patří k dobrému, společenskému tónu za něco utratit peníze (v tomto případě za lístek do kina) a pak to zkritizovat.[2] Kolikpak z těch kritiků, z filmových blogů, si dobrovolně koupilo lístek a já se obávám, že tak jejich jedovatá kritika pozbývá významu. Navíc si myslím, že Troškovy filmy[3] (ať už budou jakékoli kvality) své diváky mít budou a to nezmění ani negativní hodnocení kritiky.
Přiznám se, že Troškovým filmům neholduji, ovšem oceňuji člověka, který v dnešní, ekonomicky složité době, dokáže přilákat lidi do kina.[4] Díky Troškovým filmům jsem také poznal, že v tomto státě existují herecké osobnosti, které v civilním životě ze sebe dělají bůhvíco, ale pak jsou schopné hrát v lecčems. Zkrátka Troškův film Babovřesky a ten humbuk,[5] který se kolem nich děje, jsou obžalováním celé, české společnosti[6] a ne jenom divácké obce. V celé té situaci kolem filmu se totiž odrážejí ty dlouhé fronty na levné, ale mnohdy nekvalitní potraviny v supermarketech a to nakupování laciného textilu u našich vietnamských spoluobčanů. Na to všechno nadáváme a kritizujeme to, ovšem doposud jsem si nevšiml, že by se počet supermarketů v naší zemi nějak rapidně snižoval, stejně tak jako počet nakupujících v různých pochybných tržnicích. A tak vám pane Troško z celého srdce, děkuji, ne jenom za ten film a za ty reakce, které vyvolává, ale hlavně za to prozření.
[1] Podotýkám jenom, že návštěvnost nepovažuji za relevantní ukazatel kvality filmu.
[2] To je takovéto naše „domácí remcání“.
[3] Stejně tak jako Babicova kuchyně.
[4] Co na tom, že pak většinu z nich čeká zklamání. Na film přišli, peníze utratili (podle mého soudu se také mohli svobodně rozhodnout a dobře věděli, na co půjdou. Stačilo se zajímat, nebo se podívat na filmové ukázky (byly dostupné i na internetu), které už sami o sobě podle mého soudu dobře odrážely kvalitu celého filmu. Nebo snad skutečně někdo čekal nové Slunce, seno...?
[5] Film samotný o naší společnosti neříká tolik, jako spíš ty reakce na něj.
[6] Společnosti laciné spotřeby.
Pavel Lopušník
Havlovy vize zkrátka umřely (Polemika s ekonomem Tomášem Sedláčkem)
Na konkurenčním zpravodajském webu nedávno vyšel článek s ekonomem Tomášem Sedláčkem s názvem Gratuluji. Vyhozená ruská energie a české ztráty. S jedinou myšlenkou lze v textu souhlasit a to, že české firmy pravděpodobně díky embargu přijdou o část svých investic. Dál už je Sedláčkův článek veden v sentimentálním duchu, tj. ve stylu, kde bychom byli, kdybychom pokračovali ve strategii mezinárodních vztahů, kterou nastolil V. Havel. V polemickém textu ukazuji, že sám Sedláček upadá do iluzivní představy světa, který se od konce devadesátých let jakoby neměnil. Bohužel se svět mění a v těchto dobách možná dynamičtěji, než jsme schopni si to připustit a než jsou patrně někteří ochotni akceptovat.
Pavel Lopušník
Nejsme v pozici užitečných idiotů? (polemika s Bohumilem Doležalem)
Novinář Bohumil Doležal v článku nazvaném Mediální nestrannost u sestřeleného letadla otevírá cestu cynismu, píše: „Taky bychom se neměli utěšovat tím, že zlo je zatím daleko: světová válka nebude, teď jsou nejdřív na řadě baltské státy, Moldávie a Rumunsko, pak Polsko, Slovensko a Maďarsko, a my máme dobrou šanci vyklouznout. Bereme to za špatný konec. Vycházejme raději z toho, že úplně nejdřív na řadě jsme my. V roce 1989 se nám dostalo daru svobody, toho, co nepřesně opisujeme slovy svoboda, demokracie, lidská práva: přišli jsme k němu skoro zadarmo, vůbec si ho nevážíme a jsme dnes na nejlepší cestě ho prošustrovat. Jsme líné, vypasené a zároveň bezbranné ovce, nejchutnější kořist pro predátora.“ Díky těmto slovům si nejsem jistý, zda – li naopak stranění jedné či druhé straně události neotevírá cestu cynismu ještě většímu. Presumce viny, která platí u jedné či druhé strany, stejně tak jako představa mezinárodního jeviště ala filmové Hvězdné války (bílá strana – rytíři Jedi – EU, NATO x Temné straně síly – Rusko) v představě sluníčkových bojovníků, kteří si stále nejsou schopni připustit, že svět už dávno není bojem za vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. U Doležala je pak prazvláštní propojení slov svoboda, demokracie a lidská práva v kontrastu se štvavou rétorikou vyzívající k boji a sebeobětování se (u Doležala ovšem za ideály liberálů). Vrcholem je pak závěr celého článku, který jakoby demonstroval postoje věčných bojovníků se všemi a se vším. V článku se píše: „Ač to tak nevypadá, bojujeme o život. A nejde v první řadě o to, zda vůbec víme, proti komu bojujeme (ne že by na tom nezáleželo), ale zda vůbec víme, o co bychom měli usilovat, k čemu pracovat, za co bojovat – a čemu bychom měli být ochotni, protože jinak to v tomto slzavém údolí ani nejde, aspoň tu a tam taky něco obětovat.“ (http://echo24.cz/a/iqGb7/medialni-nestrannost-u-sestreleneho-letadla-otvira-cestu-cynismu)
Pavel Lopušník
A jak jste na tom s daněmi vy, pane Humle? (Glosa)
Docela určitě to mohl být jeden z mnoha příkladů českého politika, neschopného komunikovat na sociálních sítích a snižujícího se ke stylu komunikace, kterou už několik roků předvádí např. jeho stranický kolega Zdeněk Škromach a o kterém bychom se mohli dozvědět tak leda ze stránek bulváru. Výroky poslance Stanislava Humla na adresu tenistky Kvitové však posouvají už tak nízkou laťku českého politického prostředí ještě o velký kus dolů. Je ovšem s podivem, že vzbudily pozitivní ohlas u ne zrovna malého počtu našich spoluobčanů. Jak ale správně pochopila sama Petra Kvitová a její okolí, Humlovi šlo především o sebe-zviditelnění se v předvolebním období a o získání hlasů rozdmýcháváním závisti (jak jsem si všiml z komentářů zejména u lidí, kteří jsou na penězích od státu nějakým způsobem existenčně závislí – např. důchodci, nebo u levicově zaměřených, kteří Humlův komentář pochopili jako kritiku pravicové politiky, jejímiž produkty daňové ráje jsou – to, jestli tomu tak skutečně je, nechám na čtenářích samých). Huml sám se pasoval do role nového Jánošíka (nebo Robina Hooda), „od kterého nečekejte, že bude brát chudým a dávat bohatým.“ (cit. z http://stanislavhuml.blog.idnes.cz/c/417079/Petra-Kvitova-v-danovem-raji-aneb-nemohu-se-omluvit.html)
Pavel Lopušník
Není už těch konfliktů na jednu armádu mnoho? (Komentář)
Ještě včera štvali veřejnost proti Rusku a vyzývali ji k angažovanějšímu boji na Ukrajině a jejímu připojení k EU, zatímco dnes jsou zatvrzelými obránci „evropských hodnot“ (v jejich uvažování je to multikulturalismus, gender studies, zelená politika, štědré sociální programy), které prý na svých zahraničních misích chrání naše armáda. Tito strážci a věční bojovníci za všechno a proti všem, však bojují jenom na klávesnicích počítačů a často svými ústy. Sami se vám dříve či později přiznají k tomu, že jim jejich vrozený humanismus brání vzít do ruky zbraň, za to prý oceňují, když to za ně udělá někdo jiný. Ostatní nesouhlasící s jejich (jak oni demonstrativně hlásí – těmi pravými) názory je jimi označen za putinovce, rusofila, nebo za xenofoba či rasistu (možná, že k jejich životu to vyhledávání a nálepkování „nepřátel“ tak nějak patří a zřejmě je jejich životním krédem se vůči něčemu a někomu stále vymezovat). A zatímco na jedné straně nekriticky obdivují současnou EU jakožto prevenci proti válce v Evropě i ve světě (úlohu EU pro celosvětový mír rádi okázale a při každé příležitosti připomínají), na druhé straně volají po vyvolávání konfliktu, který ale za ně v konečném důsledku bude řešit někdo druhý. Jsou to „utopičtí idealisté“ (ve smyslu terminologie Edwarda H. Carra), ale já bych použil jiné (poněkud nekorektní) označení „užiteční idioti.“ Svět se už dávno změnil a ty jejich ideály pozvolna umírají, jenom oni to ještě nepostřehli.
Pavel Lopušník
Praha ne-kulturní, zato plně politická? (Komentář)
V regionálních denících nedávno (publikován 21. 6. 2014) vyšel rozhovor s realitním investorem Luďkem Sekyrou, mimo jiné také sponzorem KDU-ČSL. Jeho hlavním tématem bylo Sekyrovo tvrzení, že vstup podnikatelů do politiky vnímá pozitivně. To ovšem není ten hlavní důvod, konečné rozhodnutí zda- li podnikatelé do politiky patří a zda- li je to onen osvěžující vítr pro zatuchlý český politický rybníček, to je v rukou každého čtenáře daného rozhovoru (odkaz na něj dále v článku). Jedním z témat, kterého se Sekyra v rozhovoru (díky položeným otázkám) dotknul, byla případná realizace Kaplického stavby na pražské Letné, podpořená mimo jiné i prezidentem Zemanem a některým politiky Top 09.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Prodej rodinného domu 6+1 s velkou zahradou v Ohrozimi u Prostějova
Ohrozim, okres Prostějov
4 998 000 Kč
- Počet článků 85
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 905x