Děkuji Vám, pane Troško, za Babovřesky (Komentář)

Někdo, kdo čte články pouze podle titulků, by mohl propadnout mylnému dojmu, že zde nekriticky opěvuji Troškův nový film, který soudě dle vysoké návštěvnosti kin, má divácký úspěch. Nehodlám zde také na režiséra Trošku kydat hnůj (myslím si, že to dnes patří k dobrému bontonu různých pseudoznalců, kteří na různých filmových blozích na režiséra plivou, aniž by film třeba zhlédli až do konce), ani na něj pět velebné ódy (tohle je zase druhý extrém). Mě však v následujícím článku půjde o něco (trošku) jiného. Chtěl bych ukázat, že tento Troškův film (nehledě na jeho kvalitu) a protichůdné reakce, které vzbuzuje, jsou zrcadlem, v plné nahotě ukazujícím naši českou maloměšťáckost.

Podle jedněch úplné dno českého filmu, podle druhých ideální odpočinkový film. Podle mého mínění je Troškův film a to, co se kolem něj děje, jako ta aféra s koninou. Pro zdraví nezávadná (někomu i chutná), ale hovězí je zkrátka hovězí.

V době, kdy v českých kinech vrcholila premiéra nového Troškova filmu, se režisér objevil na Nově v pořadu Babicovy dobroty. Myslím si, že šlo o setkání symbolické. Oba pánové vzbuzují v naší společnosti dvě extrémní reakce, která tuto společnost rozděluje na jejich dogmatické odpůrce a nekritické obdivovatele. Nechám plně na vás, vážení čtenáři, jakou pozici si zvolíte vy, pravda je, že jak Babica, tak Troška dokážou peníze vydělat, nehledě na mínění novodobých estétů a maloměšťáků, kteří opovrhují vlastně vším, co se nevejde do jejich subjektivní definice pojmu nivó (rozuměj vyšší úroveň). S těmito lidmi se lze pak setkat v divadlech, koncertních síních a uměleckých galeriích. Podle mého soudu tento typ lidí snad nejlépe dokázal parodovat Jiří Císler v jednou dílu legendární Sešlosti s Luďkem Nekudou.

Na druhou stranu, kdyby byly Troškovy filmy tak příšerné, neměly by své diváky. Navíc, nemohu si pomoci, ale vysoká návštěvnost českých kin[1] na Čechy prozrazuje určité pokrytectví. Řekl bych, že zde patří k dobrému, společenskému tónu za něco utratit peníze (v tomto případě za lístek do kina) a pak to zkritizovat.[2] Kolikpak z těch kritiků, z filmových blogů, si dobrovolně koupilo lístek a já se obávám, že tak jejich jedovatá kritika pozbývá významu. Navíc si myslím, že Troškovy filmy[3] (ať už budou jakékoli kvality) své diváky mít budou a to nezmění ani negativní hodnocení kritiky.

Přiznám se, že Troškovým filmům neholduji, ovšem oceňuji člověka, který v dnešní, ekonomicky složité době, dokáže přilákat lidi do kina.[4] Díky Troškovým filmům jsem také poznal, že v tomto státě existují herecké osobnosti, které v civilním životě ze sebe dělají bůhvíco, ale pak jsou schopné hrát v lecčems. Zkrátka Troškův film Babovřesky a ten humbuk,[5] který se kolem nich děje, jsou obžalováním celé, české společnosti[6] a ne jenom divácké obce. V celé té situaci kolem filmu se totiž odrážejí ty dlouhé fronty na levné, ale mnohdy nekvalitní potraviny v supermarketech a to nakupování laciného textilu u našich vietnamských spoluobčanů. Na to všechno nadáváme a kritizujeme to, ovšem doposud jsem si nevšiml, že by se počet supermarketů v naší zemi nějak rapidně snižoval, stejně tak jako počet nakupujících v různých pochybných tržnicích. A tak vám pane Troško z celého srdce, děkuji, ne jenom za ten film a za ty reakce, které vyvolává, ale hlavně za to prozření.

[1] Podotýkám jenom, že návštěvnost nepovažuji za relevantní ukazatel kvality filmu.

[2] To je takovéto naše „domácí remcání“.

[3] Stejně tak jako Babicova kuchyně.

[4] Co na tom, že pak většinu z nich čeká zklamání. Na film přišli, peníze utratili (podle mého soudu se také mohli svobodně rozhodnout a dobře věděli, na co půjdou. Stačilo se zajímat, nebo se podívat na filmové ukázky (byly dostupné i na internetu), které už sami o sobě podle mého soudu dobře odrážely kvalitu celého filmu. Nebo snad skutečně někdo čekal nové Slunce, seno...?

[5] Film samotný o naší společnosti neříká tolik, jako spíš ty reakce na něj.

[6] Společnosti laciné spotřeby.