A jak jste na tom s daněmi vy, pane Humle? (Glosa)

Docela určitě to mohl být jeden z mnoha příkladů českého politika, neschopného komunikovat na sociálních sítích a snižujícího se ke stylu komunikace, kterou už několik roků předvádí např. jeho stranický kolega Zdeněk Škromach a o kterém bychom se mohli dozvědět tak leda ze stránek bulváru. Výroky poslance Stanislava Humla na adresu tenistky Kvitové však posouvají už tak nízkou laťku českého politického prostředí ještě o velký kus dolů. Je ovšem s podivem, že vzbudily pozitivní ohlas u ne zrovna malého počtu našich spoluobčanů. Jak ale správně pochopila sama Petra Kvitová a její okolí, Humlovi šlo především o sebe-zviditelnění se v předvolebním období a o získání hlasů rozdmýcháváním závisti (jak jsem si všiml z komentářů zejména u lidí, kteří jsou na penězích od státu nějakým způsobem existenčně závislí – např. důchodci, nebo u levicově zaměřených, kteří Humlův komentář pochopili jako kritiku pravicové politiky, jejímiž produkty daňové ráje jsou – to, jestli tomu tak skutečně je, nechám na čtenářích samých). Huml sám se pasoval do role nového Jánošíka (nebo Robina Hooda), „od kterého nečekejte, že bude brát chudým a dávat bohatým.“ (cit. z  http://stanislavhuml.blog.idnes.cz/c/417079/Petra-Kvitova-v-danovem-raji-aneb-nemohu-se-omluvit.html)

Humlovy výroky do jisté míry kopírují „argument“ soudruhů z předlistopadového období, kteří podobným způsobem reagovali na útěky (případně organizované odchody) některých československých vědců „za kopečky“. Tedy myšlenka, že jedinec by měl státu vracet to, co do něho vložil, byla možná legitimní v době socialismu[1] (či v prostoru sociálně velmi štědrého státu) a soudě dle jeho rétoriky se zdá, že se panu poslanci evidentně stýská po dobách, kdy vycestovat za hranice znamenalo obstarat si např. výjezdní doložku, devizový příslib a já nevím, co ještě a ani tehdy nebylo jisté, že se jedinec do zahraničí vůbec dostane. Nebuďme ale naivní. Poslanec Huml nemá na mysli naše dobro, ale sleduje své osobní předvolební zájmy, když útočí na nejnižší lidské pudy. Soudě dle některých reakcí mu to však zatím vychází a obávám se, že už si nyní získal část voličské základny, která si ho bude pamatovat jako bojovníka proti daňovým rájům,[2] bohužel pro ně, bojovníka, který bojuje jenom pomocí svých úst a počítačové klávesnice. 

Abych ale uspokojil ty, kteří chtějí za každou cenu hledat v kritice vůči politice něco pozitivního, myslím si, že Humlův výrok (jakkoli je hloupý a evidentně působící na ty, kteří o světě uvažují v černobílém rozložení) obsahuje pár námětů ke kritickému zamyšlení. Tyto náměty bych se pokusil přiblížit skrze formu otázek a to: Jakým způsobem se ve skutečnosti stát stará o sportovce? Humlova kritika by byla oprávněná, kdyby Česká republika patřila k zemím, které dokážou svým sportovcům zajistit skutečně špičkové podmínky (rozuměj zajištěné přímo z daní). V tomto případě se sluší připomenout např. rychlobruslařce Martině Sáblíkové už léta slibovanou realizaci rychlobruslařské dráhy.[3] Druhou otázkou bychom se zase mohli pídit po tom, co pro české sportovce dělá sám poslanec Huml?  Inu Huml zkouší tradiční socialistickou taktiku, kdy o solidaritě pouze hovoří, ale platí ji vždy někdo jiný.[4] Totiž v kontextu zvyšování poslaneckých platů a štědrých odměn pro úředníky dostávají Humlova slova nádech tragifrašky (jak toto slovo kdesi použil slovenský herec J. Satinský). Kdyby mi stát umožnil se svobodně rozhodnout, komu ze svých daní mohu přispět, ujišťuji vás, že by to rozhodně byl kterýkoli úspěšný sportovec, než poslanec Huml, jehož politická exhibice nás v tuto chvíli stojí daleko více, byť se teď pasoval do role nepochopené oběti, která má právo na svůj názor (ať je s prominutím jakkoli pitomý).[5]

Petra Kvitová svým wimbledonským vítězstvím státu vrací mnohem více než "tlučhuba" Huml.[6] Díky ní a mnohým jiným našim úspěšným sportovcům si v zahraničí mohou udělat pozitivnější představu o naší zemi, která je alespoň na západě stále ještě považována za odpad ve středu Evropy. Je smutné, že myšlení poslance Humla a jeho rétorika mající odér předlistopadového režimu, sic zaobalená do rádoby vznešených úvah o daňových rájích a sociální solidaritě, tento dojem kazí. Bohužel mám však dojem, že v budoucnu se na to, co se nyní kolem Petry děje, bude nahlížet jenom jako na epizodu léta roku 2014. Pokud Petra sama někdy v minulosti hledala důvod, proč se na Českou republiku už jednou provždy vykašlat a odstěhovat se do Monaka natrvalo, tak díky nepředstírané aroganci „všeználka“ Humla (který doposud nenavrhnul adekvátní daňovou úpravu, aby přesunům do daňových rájů zabránil) a suity jeho „užitečných idiotů“, ten důvod má.

[1] Níže ukazuji (alespoň na jednom případu), že to zejména s tou státní podporou do oblasti sportu není zas tak horké, že se spíše omezuje na sliby než na činy. 

[2] Někteří ho dokonce oslavují za to, že se pustil do oslavované tenistky, z níž si veřejnost učinila modlu. Pro mě jsou takováto tvrzení (a koneckonců i zpráva o třiapadesátiletém muži, který tenistce vyhrožoval http://ostrava.idnes.cz/kvitove-v-telefonu-hrozil-smrti-triapadesatilety-muz-uz-ho-ma-policie-1mc-/ostrava-zpravy.aspx?c=A140711_112909_ostrava-zpravy_ama#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6) signálem, že Humlovi šlo především o působení na ty nejnižší lidské pudy, z čehož chtěl získat politický kapitál. Nakonec i to, že se pustil do tenistky Kvitové (v době jejího vítězství) a nikoli do dalších sportovců, ukazuje, že nešlo o žádnou unáhlenou reakci, ale o snahu popást se na úspěchu druhého tím, že jeho úspěch problematizuji a zasadím do socialistického pojetí solidarity (štědrý sociální stát a nevděční sportovci, kteří prchají jinam), které stále ještě působí. Nejde však jenom o Humla, postupně se přidává i J. Vyvadil. Ten ve Fb diskusi na Humlových stránkách pod sdíleným postem:"Nastartoval to, myslím, Petr Korda s Karlem Nováčkem. Vesměs všichni jsme tam měli trvalé bydliště a i spousta světových tenistů," otevřeně přiznává. I tehdy ale knížectví vítalo zahraniční rezidenty pod určitými podmínkami. Zájemce si musel minimálně pronajmout byt a určitý obnos peněz vložit na rok do tamní banky. Závazkem bylo také strávit zde minimálně půl roku.
Ano velmi podobný předpis jako u nás. Půl roku tam žiju, není co řešit. Je to fiktivní, jsem potrestán jako Becker v Německu." (následuje odkaz k reportáži z hlavních večerních zpráv na ČT)  včera (12.7) v 19:30 napsal: " Stando, udělals samozřejmě dobře. Morálně máš pravdu. Zítra Tě zřejmě podpořím na blogu a dám jim co proto." Asi máme všichni nějakou jinou představu o morálce. Nevím však jestli Vyvadil své slovo dodržel a na blogu (pod svým jménem nebo vymyšleným nickem) Humla skutečně podpořil. Že by tu pomalu vznikalo nové duo politiků ala Pat a Mat? 

[3] Martina Sáblíková a její trenér však na realizaci slibů (ze strany představitelů státu) nečekají -  viz  http://sport.idnes.cz/sablikova-v-krasne-lipe-0vl-/cyklistika.aspx?c=A140710_125815_cyklistika_tm2

[4] Veřejnost pak slyší na to první, to druhé (to, že to nakonec zaplatí) si neuvědomuje. Velmi komické je pak poslouchat ty řeči o dálnicích, školách atd., které se za naše daně platí, které zastánci štědrého sociálního státu vytasí místo argumentů. To, že jsou (za ty jejich peníze) silnice děravé a školství v krizi, se zdá, že je jenom taková nepatrná drobnost, na kterou se s gustem nadává, ale o jejíž příčině se nemluví (neboť se mi zdá, že se to odbude tradičním – může za to pravice, nebo Klaus).  

[5] http://stanislavhuml.blog.idnes.cz/c/417079/Petra-Kvitova-v-danovem-raji-aneb-nemohu-se-omluvit.html

[6] Který se teď po tom prohlášení docela určitě zřekne svých poslaneckých výhod ve prospěch větší podpory sportu.