Rudý detektor

Nedalo mit to, když existuje elektronický detektor kterým je možné poznat že člověk  lže, tak by přece bylo možné také vyrobit takový přístroj který by poznal v lidech rudé a komunistické smyšlení. Sedl jsem si s kamaradem Roubíčkem do garaže, inspirován Billem Gatsem, a za několik dní se nám podařilo tento aparát zešroubovat. Napojili jsme ho na laptop a vyjeli tramvaji Prahou na Malou Stranu.

Když okolo nás šla taková skupina z mateřské školy tak jsme nenápadně cílily antenu na tento hlouček. A vida, kontury těchto děcek byli naprosto bílé a nevinné. Náhle se však vše zabarvilo rudou barvou, jako by někdo do nich se zaryl nožem a vše bylo plné krve. Zděsil jsem se a málem mi spadl počítač z klína. Můj přítel Roubíček mě však uklidnil. Ty děti předběhl hlouček poslanců KSČM. Jak je vidět ten detektor skutečně fungoval a tak jsem vymyslel tajemný plán.

Přiští den když bude zasedat sněmovna, tak se musíme dostat na půdu tohoto ctihodného místa a prověříme smyšlení poslanců. Roubíček měl strach a trochu i já. Ale po pěti pivech nás již žádná moc tohoto světa od uskutečnění této myšlenky nemohla odradit.

Brzo ráno jsme se vypravili a podařilo se nám proniknout až na půdu sněmovny. Vysunuli jsme antenu do sálu a poslanci pomalu ale hrdým krokem začali plnít plenární sál. Obrazovka na počítači dostavala pomalu ale jiste ružovou barvu........ a najednou jsem pocítil chladnou ruku na svém rameni. Lekl jsem se strašne. Cuknul jsem Předem mnou stál pán v uniformě.

„Deutsche Paßkontrolle" .............., tedy německá pasová kontrola, řekl velice přesvědčivě a důrazně. A tak jsem se výsledku našeho experimentu bohužel nedočkal.

Příští měsíc však jedu znovu do Prahy..........