Ztráta mobilu – malá osobní tragédie

V chytrém mobilu máme téměř všechno: aplikace, třeba i občanku, někdo si zde do kalendáře zapisuje termíny schůzek, fotky a kdo ví, co ještě.

Samozřejmě zde máme telefonní čísla na své přátele, instituce; na ty je možné si najít čísla na internetu v mobilu, napadne nás, jenže ten jsme zrovna ztratili.

Naštěstí doma mám, kvůli „skvělému“ pokrytí nejlépe zákazníky hodnocené sítě ještě pevnou linku a internet, přesto jsem zpanikařil: Sakra, mám tam George, potvrzení na slevu na Pid, fotky, které jsem dosud neuložil do počítače, WhatsApp, messenger, facebook, heyOBI, aplikaci Známý lékař pro případ, že se chci dostat rychle k lékaři, tedy za prachy předběhnout. Co se týče schůzek, mám kalendář.

Jsem dokonce takový boomer, že čísla na přátele mám v notesu, ani peněženku v mobilu nebo v chytrých hodinkách nemám, mám kartu a přiznám se, že dokud jsem ke kartě nebyl okolnostmi donucen, byl jsem jejím odpůrcem. V začátcích jejího používání totiž držitelé karty jen ve frontě zdržovali.

Mobil je nutnost, jak jsme bez něho mohli kdysi jenom žít? Na druhé straně je to oblbovák, když jedete MHD, téměř všichni civí do mobilu, skrolují a skrolují; nejsem výjimka, temné Cosi mne nutí psát nesouhlasné příspěvky do diskusí. Proč se těmi hloupostmi zabývám? Je to stejně na nic, ztrácím tím akorát čas, který bych mohl věnovat ušlechtilejším činnostem, třeba meditací, tou radši ne. V době když jsem ještě bydlel na sídlišti, zrovna jsem meditoval, když na mě zuřivě zvonila Durdiska, sousedka ze čtvrtého patra, že jí tam teče voda. Měl jsem na uších při té meditaci sluchátka a pouštěl si Raviho Shankaru, chvíli trvalo, než se na mě dozvonila! Fakt to tam teklo!

Na mobilu závislý nejsem, dokud ho neztratím. Sem tam je i užitečný, pomohl mi, když jsem po operaci nemohl chodit nakupovat, mohl jsem si zavolat dovážku jídla, ale co když budu mít mobil vybitý, nebo ten black out, pak „jsem v hajzlu jak bába v“, teď si nemohu vzpomenout na to správné přirovnání, hledám na googlu, a aniž bych žádal o radu, přiřítí se AI a radí:

To zní, jako bys byl/a pořádně zaseknutý/á v úzkých. V tomhle rčení se obvykle říká, že je člověk „v hajzlu jak bába ve špajzu“ (nebo v krámě). Pokud je to s tebou teď vážně divoké a potřebuješ se z toho kolotoče trochu sebrat, vyčistit hlavu a přijít na jiné myšlenky, zkus se na chvíli zastavit:

Zhluboka se nadechni: Zavři oči, 5x se pomalu nadechni a vydechni. Okamžitý stres spadne a mozek začne lépe fungovat.

Rozděl si problém na menší části: Když je toho moc, člověk neví, co dřív. Napiš si na papír 3 nejnutnější věci, které musíš udělat dnes, zbytek pusť z hlavy.

Běž na čerstvý vzduch: Jelikož jsi kousek od krásné přírody kolem Jílového, vyběhni na krátkou procházku třeba směrem k Sázavě. Pohyb a příroda dají věcem hned jinou perspektivu.

Zrovna týden a pár dní po operaci se půjdu procházet dolu k Sázavě, jsem rád, že se doploužím na záchod. Zaseknutý jsem jen kvůli jednomu slovu.

Pokud potřebuješ rychlou a anonymní pomoc, když už nevíš kudy kam, můžeš využít linky důvěry. Třeba nonstop Linku první psychologické pomoci na čísle 116 123 nebo Linku důvěry DEMA na čísle 222 580 697, kde si můžeš s někým v klidu promluvit o čemkoliv, co tě trápí.

Ještě, že tu AI máme! Jelikož mě při tragédii ztráty mobilu nenapadlo ptát se AI, co mám dělat, začal jsem z domácího telefonu hystericky volat na svůj mobil – a nic. Po chvíli znova – nic. A znova. Nakonec jsem si sedl venku ke stolu a dal si čokoládu. Mé zjitřené nervy se na chvíli uklidnily.

Měl jsem naději, že mobil mi mohl vypadnout u souseda v autě, ale co když ne? Věděl jsem přesně, kde jsem ho měl naposled, přemýšlel jsem, jestli se na to místo nemám jet na kole podívat, ale co když bude přece jen v autě, a také kdybych ho nechal někde venku, mohl si ho kvůli jeho vyzvánění někdo všimnout: v lepším případě přijmout hovor, a ozvat se mi, v horším ho sebrat a prodat do frcu.

Stále jsem přemítal, co mám dělat: všechno zablokovat, ale co pak: jak zase nabýt ztracené údaje, jak to všechno odblokovat? Měl bych si vzít neurol, nebo depres? Výborný název léku, vždycky se divím, jak to mohl někdo takhle pojmenovat, již samo jméno odrazuje, já stejně ani jeden ze jmenovaných prášků nemám a hlavně nemám mobil. Proč jsem si ho neuložil lépe? Je to má vina, má maximální vina, měl bych jít zase někdy do kostela? Všechno je marnost!

Tak to by stačilo!

V deset večer jsem uslyšel klepání na dveře. Soused. Něco mu zvonilo v autě. Můj mobil, já to tušil!

Ještě ten večer jsem si stáhl fotky do počítače a do notesu zapsal všechna nezaznamenaná telefonní čísla.

Co se týče té baby v toaletě, vzpomněl jsem si:

„Jsem v hajzlu jako bába z Kladna.“

Proč z Kladna? Na to se zeptejte AI!