Zaměstnání, povolání a jiné živnosti.

Do zaměstnání chodíme z povinnosti, povolání si volíme ze zájmu. Zaměstnání máme kvůli obživě, při povolání jsou peníze až na druhém místě. Jiné živnosti jsou dnes in.  

Myslím, že se nemýlím, že do zaměstnání chodí většina z nás. Do práce chodíme většinou buď s odporem nebo s lhostejností. Fabrika, úřad, prodavač v marketu jsou typickými zástupci takovýchto profesí.

Zájmy a úspěch firmy, úřadu, prodejny nás zajímají pouze kvůli prémiím. Otravní kolegové, blbí nadřízení, hloupí podřízení, nezáživná práce jsou hlavními atributy takovýchto zaměstnání. Jenže nějak se živit musíme. V tomto případě je jedno jestli jsme zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné. Lhostejný nám není pouze výdělek.

V zaměstnání se většinou nelze nějak lidsky realizovat. Slova: „když vás to nebaví, tak to nedělejte,“ pro vás nemají význam. To, k čemu se cítíte být povoláni, vás neuživí. Taková je tragédie většiny. Těšíme se na víkend, těšíme se až vypadneme do důchodu.

Naproti tomu povolání dokáže cele pohltit. Zářným příkladem povolání je býti knězem. Než kněz katolické konfese dostane svou faru, musí projít takovým martyriem vzdělávání a životních zkoušek, že pokud se necítí být povolán něčím vyšším, vzdá to. Co se týče finančního ohodnocení je to bída. Jedině víra a společenská prestiž mu může dát sílu tento úděl snášet.

Stát se malířem, básníkem, spisovatelem, skladatelem jsou také povolání, která dokáží naplnit duši. Také dokážou i zničit. Úděl špičkových umělců nebývá lehký. U všech profesí platí: udržet se na nejvyšší úrovni, ať už je to ve sportu, v podnikání, ve vědě, v lékařství a dalších oborech lidské činnosti tvůrčího charakteru, vyžaduje tvrdou řeholi.

K dosažení té nejvyšší úrovně je třeba něco obětovat. Každopádně stojí to za to, ale ne každému se to povede. Tvůrčí činnost přesto dokáže uspokojit a nemusí to být zrovna umění, může to být i jakékoliv řemeslo. Smysl dává i péče o lidi, ač je to práce přetěžká, zaslouží si obdiv.

Co se týče povolání neměl bych zapomenout na učitele, myslím tím dobré učitele, kteří nechodí do školy jako do zaměstnání. Dokonce i dobrý politik si zaslouží uznání. Samozřejmě povolání novináře, herce, hasiče, policisty, opraváře, zedníka, instalatéra, podlaháře dokáží člověka uspokojit. Je plno dalších užitečných profesí, které pokud se dělají se zájmem a dobře, jsme pro druhé potřební a máme navíc dobrý pocit, že něčemu rozumíme.

Při tom výčtu povolání nebo aspoň potřebných činností mě napadá, že přece jen do zaměstnání tolik lidí, jak jsem shora uvedl, nechodí. Ovšem dnes si takovou profesi můžete i vymyslet.

V jednom z minulých blogů jsem psal o koučích. Koučovat můžete prakticky všechno. Opravdu kuriózní profese, dá-li se to tak nazvat, je „poradce pro lepší život“.

Do sorty takovýchto poradců se dají zařadit i hvězdopravci, čili astrologové, kartářky (neznám žádného kartáře, vždycky se chodí ke kartářce), věštci, léčitelé, kazatelé, ideologové, správní radové, hlasatelé spikleneckých teorií a vůbec všichni, kteří vás chtějí oblbnout nebo vyrazit z vás nějaké prachy. Špičkou této činnosti jsou ovšem reklamní agentury a promotérské firmy.

Dokázat udělat ze zbytečnosti nezbytnost nebo z pitomce prezidenta, to chce inteligenci. Inteligenci, která by mohla být užita pro daleko lepší účely. Dělat v reklamě je zaměstnání nebo povolání? Podobně jako dělat ajťáka, v dnešní době se tímto oborem zabývá mnoho lidí, ale může něco takového člověka uspokojit?

Jsem-li u internetu, úplně nová živnost je influencer, za socialismu by se řeklo, že je to dobrý šolich. Když má influencer dost followerů, je za vodou. Influencer je vlastně takový kašpar na internetu.

Jak víme, internet do sebe vtahuje spoustu šíleností a pokud by obživl, stala se z něho vědomá bytost, musel by buď spáchat sebevraždu, nebo se zbavit svých uživatelů.

Dost možná, že otázka rozdílu mezi zaměstnáním a povoláním je dnes už pasé, hlavní je mít styl, být cool a happy, polykat antidepresiva a ostatní vám bude přidáno.