Za komančů bylo líp

 Chcete-li se znemožnit, říkejte tuto větu všude, kde je to možné. Budou-li vás mít za nefachčenka, senilního geronta, ruského trolla a idiota, nedivte se.  

V knize Milana Kundery „Život je jinde“ jsem narazil na pasáž, kde bylo jedenáct básníků pozváno na setkání s příslušníky policie. V první části básníci čtou ze svých děl, druhá část je věnována besedě. Většina policistů odejde na večírek. Na besedu zůstává pár lidí, asi tolik, kolik je básníků. Nastane rozpačité mlčení, ale protože básníci jsou ostřílení diskutéři, beseda se přece jen rozběhne. Témata jsou stále stejná. Jak bys soudruhu definoval socialistický realismus? Bylo by zapotřebí psát více veršů: 1) o profesi těch, s nimiž se koná beseda, 2) o mládeži, 3) o tom, jaký byl život zlý za kapitalismu, 4) o lásce.

 Zůstanu u bodu 3): jaký byl život zlý za kapitalismu. Každý systém má neodbytnou potřebu špinit systém předchozí. Ty, které nostalgicky vzpomínají na staré zlaté časy například za Rakouska, považují za reakcionáře. Pokud se jakýsi jedinec aktivně snaží o návrat ke starým časům je: a) zrádce, ztroskotanec a zaprodanec, b) komouš, stará struktura, spolupracovník STB, tito si zaslouží zavřít, zlikvidovat, nebo jinak zneškodnit.

 Za socialismu byly v každých televizních novinách zprávy o tom, jak stoupá životní úroveň pracujících, pak následovala reportáž, jaký je život zlý za kapitalismu. A nyní? Nyní svazačka Augustová hlásí, že průměrný plat obyvatelstva stoupá (taktně zamlčí, že na něj dosáhne jen málokdo), že ceny sice také sschovátoupají, ale přesto je levněji. Za zprávami o úspěších kapitalismu následuje dokument nebo vyprávění, jaký zlý byl život za totality. Někdy se zdá, že skoro každý Čech byl ve schovátřetím odboji, případně létal za války v Anglii.

 Je moc zlé, když vám mezi známými ujede informace, že za komančů byly zaručeny například sociální jistoty. Budete mezi nimi za vola, který dává přednost žvanci před svobodou. Horší je, stane-li se taková událost ve veřejném prostoru. Slyšel jsem, jak se v rozhlase jakýsi vědec podřekl, že se mu za totality lépe bádalo, pak si svou chybu uvědomil a asi pět minut uváděl vše na pravou míru. Již ne cenzura, ale autocenzura.

 Dobře placení propagandisté mají za úkol nás masírovat svými nezpochybnitelnými pravdami, ať už se nám to líbí nebo ne. Hlavní je makat! Neboť: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál, den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje.“ Začal jsem povídáním o básnících a skončil u básníka. A dobře mi tak. Jsem kverulant a kverulantstvím ještě nikdo nic pozitivního nevybudoval.
 

 Jestli bylo za komančů lépe, ať si rozhodne každý sám. Já tvrdím, že bylo jinak: zatímco život za socialismu stál za starou belu, nyní je tomu naopak.

Jedno je jisté: dobře už bylo. Teď, když odešel Karel Gott, je toto rčení dvakrát pravdivé!