Z deníku závistivého frustráta

Dnes byl můj šťastný den, píše frustrát, zemřel podvodný investor Bernie Madoff, chlap který odhalil podstatu kapitalistů: jejich problém je, že nakonec jim dojdou peníze těch druhých.

Byl jsem u frustráta, holedbal se Kunrát Tišerovi. Tišera a Kunrát byli drobní podnikatelé zvící 160 centimetrů v kohoutku a velmi si na tom zakládali, navíc měli víru v trh bez přívlastků a svobodu jednotlivce, byl to právě závistivý frustrát, jež jim pil krev. Znali ho jako nemakačenka a budižkničemu, který nic nedokázal, uměl akorát nadávat na systém, pročež ho měli za komunistu.

Kunrát frustrátovi ukradl deník, tedy ukradl, on mu ho frustrát vlastně vnutil. Říkal, že takový jako já musí pochopit, že kapitalismus je svinstvo a on, frustrát, to ví     už od začátku.

Tišera zavrtěl hlavou, protože frustráta znal i bez deníku a bylo mu jasné, že je to zmetek a bolšán. Kunrát ho přerušil a řekl, že frustrát říkal, že nikomu, tedy ani jemu a ani Tišerovi, nepřeje nic zlého, ale kdyby se jim, jako nám, něco zlého stalo, určitě by mu to nevadilo. To mu je podobné, reagoval Tišera na frustrátův závěr ohledně jejich nehody, on neumí nic jiného než závidět, takové lidi nemám rád, řekl Tišera Kunrátovi.

Frustrát mi v deníku ukázal plány na Novou dobu, kde nebude nikdo nikoho vykořisťovat a ani nebudou bezdomovci, kromě bývalých velkokapitalistů, které prý pošle na převýchovu do uranových dolů, aby měli smysl pro kolektiv, a aby se jim rozsvítilo, vysvětloval Kunrát Tišerovi. Dokonce chce, aby už nyní byl dodržován zákoník práce a osmihodinová pracovní doba!

Tišera reagoval popuzeně, protože se zná s parlamentaristou Juříčkem, který navrhuje šestnáctihodinovou pracovní dobu a on, Tišera, takové nesmysly nějakým zákoníkem nemíní vůbec akceptovat, ten zmetek chce, abychom všichni, co podnikáme, zkrachovali. Kunrát však řekl Tišerovi, že ten frustrátův plán je ohromě lidský, akorát tam není místo pro ně dva. Takové lidi nemám rád, reagoval Tišera na adresu frustráta.

Ale to ještě není všechno, prý on, frustrát, se rozhodl, že bude škodit bohatcům, aby na tom byl každý blbě jako on, aby všichni měli jenom podle svých potřeb. Frustrát měl v deníku, povídal Kunrát Tišerovi, přesné výpočty, prý to dělal akorát na kalkulačce, kolik bude potřeba například chleba pro každého obyvatele planety a kolik metrů čtverečních vyjde na jednoho člověka.

Tišera se zeptal Kunráta, kolik metrů čtverečních podle frustráta to tedy bude. Kunrát si ta čísla nepamatoval, ale vytáhl darovaný kradený deník a našel, že každý má nárok na čtvrtku chleba a 3.71 metru čtverečního. Proč tolik, divil se Tišera tomu číslu. Kunrát se domníval, že mu to asi tak vyšlo. Takové lidi nemám rád, řekl Tišera Kunrátovi.

Ve frustrátově deníku byl i seznam lidí, které nesnášel, protože byli úspěšní, pracovití a podnikaví, kdežto on, frustrát, by byl také takový, kdyby bylo lepší zřízení, proto se je chystá nastolit, je však prý líný, vysvětloval frustrát Kunrátovi, se s tím mordovat, takže zatím bude úspěšným jen házet klacky pod nohy, což dá méně práce, než něco budovat, líčil Kunrát Tišerovi frustrátovy myšlenky. Takové lidi nemám rád, řekl Tišera Kunrátovi.

Kunrát četl dál nahlas z frustrátova deníku a Tišera se divil, protože frustrát tam měl kolonky: propíchnout pneumatiky, otrávit sousedovic kozu, naházet na cestu slupky od banánů, to bylo nejúsměvnější, ale pak nasledovalo to hrozné: zapálit dům, vyhodit do povětří fabriku, vypustit brzdovou kapalinu.

Jo, vzpomněl si Kunrát, frustrát se mi chlubil, že má doma výbušninu, kterou získal od Rusáků, prý ji už někde před pár lety vyzkoušel. Také prý má dostatek materiálu, aby otrávil vodu v celé Praze, kde už žijí jen samí agilní šmejdi. Oba pak s hrůzou zírali na kolonku: vyhladit i s rodinou, kde našli i jména Tišera a Kunrát. Takové lidi nemám rád, řekl Tišera Kunrátovi.

Podle mě, je frustrát komunista a zasloužil by zavřít až zčerná, řekl Tišera Kunrátovi a začal listovat zákoníkem, kde četl: podle § 261a trestního zákona se uvedeného trestného činu dopouští ten, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

Tišera Konráta zpravil, že už má té frustrátovy frustrace a závisti dost, že vezme deník a předá ho policii. Když už byli na schodech, potkali domovnici, která frustráta samozřejmě znala a měla na něj pifku, protože jí kolikrát schválně svými zablácenými škorněmi zasvinil schody a ona je pak musela umývat. Tišera s Kumrátem pak  domovnici celou historii vypravovali:

Byl jsem u frustráta holedbal se Kunrát domovnici a Tišera přikyvoval… atd.

Když jí celý příběh vylíčili, domovnice řekla Tišerovi a Kunrátovi, že takoví lidé jako frustrát jí lezou krkem. Kunrát rozhodl, že na policii pojedou Tišerovým autem, protože on už svou práci udělal: získal deník.

To se nelíbilo Tišerovi, protože jeho auto je určeno k podnikání a cestu na policii nemůže odepsat z daní, kvůli takovým šmejdům jako je frustrát on nebude utrácet svoje peníze, namítal Kunrátovi. Kunrát však trval na svém. Domovnice se do toho vložila se slovy, že takoví lidi jako frustrát jí lezou krkem.

Hádali se dlouho a zatímco se hádali, jakým autem se pojede, vloudil se nepozorovaně frustrát s několika bezdomovci k Tišerovi domů a vesele mu vykradli kvartýr, nakonec stihli vykrást i domovnici. Tak začala Nová doba.

Inspirováno románem"Vápenka" Thomase Bernharda