je zajímavý si číst prožitky druhé strany, kdy jedna seděla doma a brečela a chodila k dopisní schránce...

jak psali Simek s Großmannem .... na nadrazi vypravuje manzelka odvedeneho manzela na ceste k utvaru a s placem vola ... dva roky budu sama doma, v Nerudove ul. 14, tel. c. 234567 ....

Když jsem byl cca před 65 lety na vojně tak protiradiační výstroj sestávala s atomkecek,atomrukavic,pláštěnky ,masky a dozimetru.Velitel s oblibou prováděl výcvik s využiím těchto prostředků.Na povel radiační poplach ,jsme museli vše na sebe natáhnout a lehnout na břicho zadkem k epicentru.Ještě před vyhlášením poplachu byli určeni vojáci,kteří měli hrát po ukončení poplachu raněné.Vždy alespoň jeden hrál postiženého amokem.Ranění museli být ošetřeni a postižení amokem chyceni.Na amokáře byl vybrán vždy nějaký fysicky vyspělý jedinec.Navíc měl velkou výhodu v tom,že mohl všechny ty atompropriety odhodit.My jsme v zamořeném prostoru to udělat nemohli.Na štěstí se nechal amokář cca po patnácti minutách chytit.Přesto i v chladném počasí jsme měli v masce pod bradou minimálně deci potu.

Modrá knížka.Měli jsme kluka,který narukoval k hradní stráži.Výcvik a buzeraci nevydržel a vyskočil z okna.Po vyléčení v nemocnici byl převeden k útvaru.Protože byl na hlavu tak celou vojnu strávil v kuchyni,kde dělal ty nejhorší práce.No a sranda na kionec-dobu strávenou v nemocnici musel musel nadsloužit.

Mimochodník.Vojnu jsem kroutil při studiu na VŠ.Chodil s námi jeden asák,který pochodoval-levá ruka levá noha,pravá ruka pravá noha.Byl vytrvalý a při pochodu rozkolísal celý útvar.Sranda byla při zkouškách.Stáli jsme před učebnou a na vyzvání jsme měli pořadově napochodovat do místnosti a nahlásit příchod.On celou dobu trénoval na chodbě.Aby ho nerozhodilo otvírání tak jeden z kolegů mu dveře otevřel.Ozvalo se další.Vojín Romportl vystartoval.Po chodbě mu to jakž takž šlo.Sotva překročil práh udělal jakýsi poskok a pokračoval vlastním stylem.Ozvalo se "ven".Když se to několikrát opakovalo tak to zkušební komise vzdala.

Předpokládám, že NSDAP jste napsal omylem - to byla politická strana a chtěl jste spíše napsat jednotky Wehrmachtu, či SS. Dále - nikdy jsem na vojně nezaslechl tak spisovný pojem jako je torba, ale jen malá, či velká polní. Nezkušenost nás nováčků se projevila hned první neděli v přijímači. K svátečnímu obědu byly řízky. My čerství bažanti jsme, po povelu k zasednutí, začali bezelstně polévkou. Když jsme se dostali k talíři s řízkem, zazněl povel "Končit, vztyk, z jedálně odchod !". Jakmile někdo z nás sáhl po řízku, aby jej schoval do kapsy, byl okamžitě seřván. Příště již jsme začínali zkušeně druhým chodem a polévku jedli jen, zbyl-li na ní čas. Některým tento návyk zůstal i do civilu. Že si ty nesnědené řízky rozebrali mazáci, je celkem jasné.

Nemohl jsem si honem vzpomenout, jak se ten bágl jmenoval, tudíž mi naskočila maršálská hůl a torba. Třeba si straníci z NSDAP také někdy zapochodovali, pro utužení kolektivu si mohli dát pochodový teambuilding.

Já přísahal dokonce 2x. Jednou sám za sebe a podruhé jako suprák za mladé, kterých bylo tak málo, že útvar ani nebyl schopen nějaký rozumný počet dát dohromady aby mohla být slavnostní přísaha. Nahnali všechny koho kde sehnali a dokázali dát dohromady slavnostní uniformu. No jak asi vypadal pochod ani nemusím popisovat.

Česká přísaha byla čajovým odvarem té hrdinné a spřátelené ruské. Tam se objevovaly klenoty jako "...jestli já poruším tuto veledůležitou přísahu, ať mě postihne tvrdá pěst pracující třídy a všeobecná nenávist všeho sovětského lidu!"