Dost se divím, že jste mohli mít v kasárnách magnetofon. O tom jsem ještě neslyšel. Asi stejný zázrak, jako kdyby vám tam povolili fotoaparát.

U nás měl magneťák MUDr. lapiduch na ošetřovně, ovšem bylo to 1967-69, tak to možná bylo trošku volnější. Tak či onak, když jsem tam s čímsi přišel před koncem přijímače, a zmínil jsem se, že mám doma pásky, tak jsem si nějaké nechal obratem poslat a doktor si mě tam nechal asi dva měsíce na marodce, abych se mu staral o hudbu.