Pořád po nich jdou, chtějí pro ně zavést progresivní daň, oni dřou dnem i nocí a tyto těžce vydřené peníze potom stát dá lemplům a nemakačenkům.
Ty tam jsou ty doby, kdy Marx hlásal, že kapitalističtí vlastnící výrobní prostředků vykořisťují dělníky, tyjí z jejich mozolů a zisky plynou do jejich nenasytných kapes. Dnes je tomu naopak, dělníci vykořisťují kapitalisty, ba co víc, všichni ti nezaměstnaní, kterým se nechce makat, žádají ke svému blahobytnému zahálčivému životu stále větší a větší dávky ze státního rozpočtu.
Kdo to zaplatí? Třeba ubohý majitel konglomerátu jménem Energetický a průmyslový holding Daniel Křetínský, který celé noci nespí, aby energie proudila do našich domovů. A co z toho má? Přijde státní úředník a sebere mu jeho těžce nabyté peníze!
Proč? Proto, aby nějaký líný zmetek, využíval jeho levnou elektrickou energii k tomu, aby z lednice napájené jeho proudem tahal jeden lahváč za druhým, čučel na telku (také jeho proud) a zpíjel se z jeho peněz do němoty. Toto má být cílem progresivního zdanění?
Je to hanba, co se děje! Kdyby to viděla Thatcherová, zakladatelka punku v Anglii, které se pomocí šokové doktríny podařilo zprivatizovat Británii tak dovedně, že dokonce i královský pár má ve svém portfoliu KSČ (Komunistická strana Číny), jistě by zaplakala.
S kapitalisty to jde od desíti k pěti. Když se Odborový svaz kapitalistů (OSK) prostřednictvím rodiny Rotschildů rozhodl dát Evropské komisi návrh na změnu délky dne ze 24 hodin na 25, aby magnáti zvládli splnit veškeré finanční pohledávky pro stát a jeho lenochy, byl jejich návrh odmítnut.
Podobně jako v románu, potažmo ve filmu, ruské emigrantky Ayn Randové „Atlasova vzpoura“, se největší a tím i nejbohatší mozky světa rozhodli pro stávku. Pro nejbohatšího Čecha se toto rozhodnutí stalo osudným; při sáňkování na Aljašce narazil do iglů: opilí, neschopní a nevzdělaní Eskymáci, které v jejich nečinnosti podporuje demokratická vláda USA, mu již nedokázali pomoci.
V návaznosti na odmítnutí Evropské komise vydal institut Václava Klause brožurku „Kapitalismus v koncích“, nebyl však v koncích kapitalismus ale IVK, neboť jeho velký donátor Petr Kellner, ještě před svou smrtí, kvůli stávce zrušil finanční podporu pro tento institut.
Již jmenovaný Křetínský, odjel pouze do Špindlu. Při pohledu z hotelu na svahy se zaradoval: „Nejezdí vleky! To kvůli mně nejde proud!“ Když mimoděk sáhl po ovladači televize, obrazovka se rozsvítila a moderátor právě hlásil: „Kvůli koronakrizi jsou uzavřeny horské areály, vleky nejsou v provozu.“ Daniel vztekle práskl ovladačem o stěnu.
V tu chvíli pochopil zradu: společnost dokáže fungovat bez magnátů, oligarchů, multimilionářů, burziánů a podobné chamradi. Ba dokonce i bez něho! Stávku neukončil, naopak, čeká na "tučnou" podporu od státu.
Bohužel, tato historka není pravdivá, nevyprávěl mi ji totiž T. Texis Taylor.
