Trapný koncert Bruce Springsteena v Letňanech

Samá politika, nejistý hlas, nesehraná kapela, blbé počasí, rámus, děti v okolních panelácích nemohli spát a k tomu rozvědčík v hledišti. Fakt skvělý, že jsem tam lezl!

Tak tomu fakt nevěřte! Vidět Bosse po sedmatřiceti letech byl zážitek. Poprvé jsem na něm byl v Budapešti na koncertu pro lidská práva 9.6. 1988. Tehdy se tam sešli ty největší esa muzikantského nebe: Sting, Tracy Chapman, nebo Peter Gabriel. Po noční jízdě vlakem z Prahy, po úmorném vedru v Budapešti a koncertech shora uvedených hvězd, skoro ve dvanáct v noci, se na pódium přiřítil Bruce Springsteen a bez pardonu spustil Born in The USA a nabušil nás rock’n’rollovou energií, že jsme zapomněli na únavu a začali freneticky křičet skákat, jako barbaři při extatickém očistném kmenovém obřadu, což rock’n’roll v podstatě je.

A funguje to i po těch letech! One, two, three, four a už to jede, jako by člověka polila živá voda. A skutečně! Při písničce Rainmaker - Vyvolávač deště začalo chcát, voda se skutečně spustila! Pravda, Vyvolávač deště je ve skutečnosti metafora pro politiky zneužívající lidského strachu, přesto to není žádný stupidní protestsong, ale písnička spíše lyrická. Jeden by v souvislosti s tím deštěm řekl synchronicita, jiný by možná uvěřil, že Springsteen je nějaký šaman...

… ale kdepak, je to normální chlápek, za ta léta zešedivěl, také kapela e-street band zestárla, pár jejích členů dokonce již zemřelo, což zpěvák připomněl při písni Tenth Avenue Freeze-Out, kdy se na obrazovkách promítaly fotografie již nežijících spoluhráčů, varhaníka Dannyho Federiciho nebo saxofonisty Clarence Clemonse, jehož synovec jej na strýcovo ságo plnohodnotně nahradil.

Boss do Letňan přivezl šestnáctičlennou kapelu, která zahrála okolo třiceti písní a to bez přestávky. Skvělá byla i dramaturgie koncertu, včetně překladů jeho proslovů a několika písní k směrem americké politice. Ano, Bruce Springsteen sebou přivezl i Ameriku, tu Ameriku ke které jsme za socialismu vzhlíželi, ne k politikům, ale k lidem jako on, Bob Dylan, Woody Guthrie, kteří zpívají a burcují za svobodu a spravedlnost pro normální lidi, kterou právě politici jako nyní Donald Trump svými činy potlačují. „Amerika to určitě přežije,“ věří Bruce Springsteen.

Jeho repertoár je velice rozmanitý, tedy nejen řízný rock’n ‚roll, ale patří do něj i country, dovede zazpívat i folkovou písničku s kytarou a hned hodit nějakou soulovku nebo gospell, člověk se na jeho koncertech nenudí, a když například v písni Because The Night, kterou proslavila Patti Smith, začne na sólovkou kvílet Nils Lofgren a tančit přitom jakoby ho kousla tarantule, je divák na vrcholu blaha a všechny své strasti i strasti světa jsou pro tuto dobu zažehnány.

Jasně, zestárli jsme všichni, rock’n’roll je mimo jiné také o předávání energií mezi publikem a kapelou a naopak, čehož se nám vrcholně dostalo, možná proto, ač se koncertu zúčastnili lidé spíš staršího věku, až na ty, kteří byli vepředu v kotli, nikdo nezkolaboval. Tanková brigáda jednoho hlasu, jak o Springsteenovi napsal kamarád, se kterým jsem byl jak v Budapešti, tak i v Praze, prostě pořád funguje.

Před samým koncem koncertu střihl E- Street Band „Twist And Shout“, doslova z nás vyždímal i ty zbytky energie, jež nám zbyly, aby na samém závěru zahrál jen s kytarou, dylanovku Chimes of Freedom: za ty, kdo se bouří, kdo nemají štěstí, za opuštěné a zrazené, neprávem uvězněné, za zmatené, obviňované, zneužívané, vyčerpané, za všechny zklamané a snad i za ty Foltýnovy svině… tak skončil koncert: Bruce Springsteen a E Street Band v Praze!

Skvělý zážitek, kámo!