„Strategická komunikace vyhrává státu stabilitu,“ tak pravil Otakar Foltýn.

Kdo nesouhlasí s Otakarem Foltýnem, je fašoun. Pan koordinátor strategické komunikace dal rozhovor Marii Bastlové v podcastu Hard talk. Upozornění: neposlouchat po zavírací hodině!

Tématem byly, kromě jiného, výsledky půl roku práce jeho odboru:

„Moc to nejde, ale v celé Evropě to nejde,“ kvantifikoval výsledky Otakar Foltýn.

Mé upozornění v perexu vychází z poněkud vzdálené asociace na román Jaroslava Haška „Osudy dobrého vojáka Švejka“.

Když se civilní strážník Bretschneider v Hospodě U Kalicha Švejka otázal:

„A jaké urážky císaře pána se dělají ve vožralství?“

„Jaké urážky císaře pána se dělají ve vožralství?“ opakoval Švejk. „Všelijaké. Vopijte se, dejte si zahrát rakouskou hymnu a uvidíte, co začnete mluvit. Vymyslíte si toho tolik na císaře pána, že kdyby toho byla jen polovička pravda, stačilo by to, aby měl ostudu pro celý život. Ale von si to starej pán doopravdy nezaslouží. Vezměme si tohle. Syna Rudolfa ztratil v útlém věku, v plné mužské síle. Manželku Alžbětu mu propíchli pilníkem, potom se mu ztratil Jan Orth; bratra, císaře mexického, mu zastřelili v nějaké pevnosti u nějaké zdi. Teď zas mu odstřelili strýčka na stará kolena. To aby měl člověk železné nervy. A potom si vzpomene nějakej vožralej chlap a začne mu nadávat. Kdyby dnes něco vypuklo, půjdu dobrovolně a budu sloužit císaři pánu až do roztrhání těla.“

Opijte se, poslechněte si celý rozhovor s komunikátorem panem Foltýnem a uvidíte, co budete říkat na jeho adresu, na adresu vlády a celé skvadry, která nám nyní velí. Za střízliva se tento rozhovor poslechnout nedá. Já bohužel nepiji, jeho bezpečnostní komunikátorské teze jsem netrpělivě posouval kurzorem vpřed, takže jsem ne zcela vyslyšel všechna „moudra“, které strategický komunikátor nejlepší vlády od roku 1938 (nebo tak nějak bylo to datum) ze sebe vypustil.

Asi důvod, proč jsem si vzpomněl na tuto památnou větu ze Švejka, byl, že si Otakar Foltýn stěžoval, že lidé mu nadávají, dokonce prý někde na mostě viděl nápis: žid Foltýn musí viset. Proti tomu je nějakej vožralej chlap brnkačka. Prý je z té práce unaven, přesvědčit národ s týmem třinácti lidí, fyzicky je jich ale šestnáct, o vyšší mocí zjevené pravdě dá zabrat. Někdy si přeje, aby ho zastoupil někdo jiný; To aby měl člověk železné nervy, ale naštěstí pro náš národ bude ve své funkci pokračovat i příštím rokem!!!

Podle antropoložky Marie Heřmanové ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR tvrdé jádro silných příznivců konspirací vychází na šest procent.

Nebezpečné je Rusko, Čína, která svou propagandu šíří „fikaněji“ a samozřejmě nepřátelé státu, již jmenovaní fašouni. Když se ho paní moderátorka ptala, zda by neměl používat mírnější výrazy, dotazovaný Foltýn opáčil:

„Co je špatného na fašoun? Když říkám, že je někdo fašoun, je to fašoun. Když je něco trakař, tak tomu říkám trakař. Já jsem z Moravy… já to pojmenovávám pravými jmény… když něco kejhá jako fašoun, smrdí to jako fašoun a chová se jako fašoun, je to fašoun.“ Doufejme, že po tomto rozhovoru se počet fašounů sníží aspoň o půl procenta.

Jim vadí pozitivní hodnoty!

Zmínil se též o volbách v Rumunsku, do kterých zasahovaly deseti tisíce proruských účtů na Tik Toku tak, že zmátli voliče a oni volili chybně nevhodného kandidáta Calina Georgescu, který by zřejmě hnal Američany i s celou základnou NATO, kterou zde budují, do patřičných partií. Ne každý, kromě vládních představitelů ČR a jejich strategického komunikátora Foltýna, by se chtěl stát terčem ruských raket. Naštěstí Ústavní soud volby demokraticky zrušil, a tak nevhodný kandidát Georgescu ostrouhal.

Vrchní stratég připustil, že něco podobného by se mohlo stát i u nás.

„Jsme v nejhorší bezpečnostní situaci od vzniku státu,“ říká Foltýn.

Tupost oficírů, lampasáků, válečných štváčů a podobných existencí stačí odkouzlit několika větami z již citovaného románu Osudy dobrého vojáka Švejka a jsme doma:

Na rohu Spálené ulice setkal se Švejk se svým průvodčím s tlupou lidí, kteří se tlačili kolem vyvěšeného plakátu.

„To je manifest císaře pána o vypovězení války,“ řekl policejní strážník k Švejkovi.

„Já to předpovídal,“ řekl Švejk, „ale v blázinci o tom ještě nic nevědí, ačkoliv by to měli mít z první ruky.“

„Jak to myslíte?“ otázal se policejní strážník Švejka.

„Poněvadž je tam zavřenejch mnoho pánů důstojníků,“ vysvětlil Švejk, a když přišli k nové tlupě tlačící se před manifestem, Švejk výkřikl:

„Císaři Františkovi Josefovi nazdar! Tuhle vojnu vyhrajem.“

Někdo z nadšeného davu narazil mu klobouk přes uši a tak za sběhu lidu dobrý voják Švejk vkročil opětně do vrat policejního ředitelství.

„Tuhle vojnu vyhrajem docela určitě, opakuji to ještě jednou, pánové!“ s těmi slovy rozloučil se Švejk s davem, který ho vyprovázel.

A kdesi v dálných dálavách historie snášela se k Evropě pravda, že zítřek rozboří i plány přítomnosti.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-ptam-se-ja-dari-se-strategicka-komunikace-statu-266587#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest273_no_search_tabs_varD&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz