Sbohem pejsku Endy

Byl jsi ten nejradostnější pejsek v dolním Posázaví a okolí Nymburka odkud jsme tě odvezli. Byls tehdy pěkný lotr, lítals tehdy jako nezvedenec po bytě a přitom si šlapal na svého menšího kamaráda bišonka.

Helenka ti přivezla malou botičku, neboť jsme si mysleli, že bišonci jsou malí pejskové, ale tys byl bizon, nevycválanej kapku přerostlej bišon, jenž nás bez okolků v tom nymburském bytě zalehl na gauči, kde jsme seděli a byli jsme tvoji, prostě sis nás vybral; žádná řeč se nevede: „Tak co je? Jedeme!“ zaštěkal´s a v klidu sis nám vlez do auta a nechal se odvést na Meďas. Nejdřív ses bál i listí v lese, byl´s neposlušný, ale Helenka tě přece jen trochu vycvičila, že jsi i občas poslechl.

Byl jsi tak poslušný, jak jen tvůj psí úsudek dovolil; tu ti zavonělo hovínko, ne všechna ti byla po chuti, tu si důležitě očichával plevel, co chvíli tě něco na procházkách zaujalo, že ses musel vrátit a prozkoumat doličný prostor, jindy ses zas rozhodl pro svou vlastní cestu, snad si přečetl stopu potenciální kořisti nebo jiného pejska, za kterou ses musel vydat. Občas si odběhl pozdravit nějakou paní, která ti byla sympatická: „Dobrý den, já jsem ten roztomilej pejsek Edy,“ vrtěl jsi ocáskem a paní tě hladila, protože tobě se nedalo odolat. Nejvíc tě štvaly kočky, samozřejmě kromě naší Mimi! To ses za takovou mourovatou potvorou rozběhl a zuřivě ji pronásledoval, dokud ti neutekla, ale Endy, tlapku na srdce, ona ti vždycky utekla. Ty ses ale nikdy nevzdal naděje, že tu kočičí potvoru přece jen jednou dohoníš.

Byl jsi Endíku statečný pejsek, nebál ses blesku ani hromu, ani rachejtlí na Silvestra, čekal si v klidu, než přijdeme domů. Když jsme přišli, vítal si nás vrtěním ocásku a pak netrpělivě celou dobu štěkaje nás hnal na procházku, a když jsme přišli, honem ses přemístil k misce a nevedla-li naše první cesta ke zdroji potravy, hlasitě si nás zepsul a pronásledoval, dokud se ti nedostalo uspokojení. Pak sis spokojeně lehl na gauč a usnul nebo si sledoval cvrkot po domě.

Byl si krásný bílý milý gaučáček, nezvedený chlupatý člen naší domácnosti, na procházkách si s námi běhával a smál ses na celý svět. Šťastně ses křenil, věřím, že proto, že ti s námi bylo dobře. Nám s tebou ano.

Milý pejsku Endy, je nám bez tebe smutno, loučíme se s tebou, budiž ti země lehká a věčná psí loviště příznivá. HaF!!!

ENdy