Pochopte, že v dějáku si může každý plácat, co chce. Nejzbytečnější předmět ve škole

“Další problém je, že Rusové nás neosvobodili, ale vlastně okupovali. Proč tedy přijeli v roce 1968, když už tady byli?“

- - -

Ha, ha, Vy šprýmaři jeden. Okupace se přece nemusí nutně projevovat hned obrněnými vozidly v ulicích.

Co např. ti sovětští poradci a specialisté, kterých se panicky bál i řezník Klement Gottwald (“Bude stačit, když vám dám Slánského?”) nebo i pozdější nejvyšší komunistický sekerník přes kulturu a ideologii Fojtík? (“Tady ne a ani u mě doma ne, řeknete mi to večer v parku, tam oni to neslyší. Já se kvůli vám přece nenechám příště nezvolit”)

Co ta administrativně-bezpečnostní pásma KGB, nerespektující takové malichernosti jako hranice jednotlivých států kolem SSSR a hranice mezi sovětskými svazovými republikami, na která byl rozsekán celý východní blok od Aše přes Moskvu a Ulánbátar až po Vladivostok a k jejichž překračování udělovali povolení jednotliví regionální náčelníci KGB? (“Do Mongolska že chcete? To máte štěstí, ráno se tam vydáme, odsud z Taškentu je to jen přes tři pásma a já mám kompetenci na čtyři. Třeba do takového Kyjeva už bych vás odsud pustit nemohl...”)

Co ti Rusové, kteří do žádosti o pas potřebný ke služebnímu vycestování do Československa uváděli název destinace “ČSSR, Čechoslováckaja Sovjétskaja Socialístičeskaja Respúblika)?

Co ti zasloužilí a stále věrní, leč již vyhořelí “senioři” z GRU, kterým se po nenápadném stažení z mise na teritoriu nepřítele za odměnu umožňovalo dožít při plnění úkolů v “bratrském” a uživatelsky vstřícném Československu? (Suvorov:Akvárium)

Podle vypraveni meho nevlastniho otce, ktery bojoval na tech barikadach v Praze, jizni cast Prahy svym vojskem obsadil general Vlasov, ktery chtel pomoci pri vyzve Prahy volajici o pomoc. Boje prazskeho povstani se zastavily v te casti Prahy. Nemci nemeli tolik sily tuto armadu prekonat. Jak dalreko Vlasov postoupil, nez byl Smrkovskym a tou bandou zastaven, otec nemohl rici.

Nezoufejte, třeba to někdy pochopíte.

zajímavá úvaha z které plyne, že nás vlastně postupně osvobodili všichni.

Osvobodili nás, vlastně přišli nás okupovat nejen Rusové, ale i Ukrajinci, jak správně chvíli po vás v blogu připomíná duchovní Církve bratrské. Píše o schizofrenii našich dnů a má na mysli "oslavy vítězství" v Moskvě. Neuvědomuje si, že ta schizma kombinovaná s falší patří do politiky ex omni memoria aetátum.

Osvobodili nás, vlastně přišel nás okupovat Sovětský svaz.

Na Neviditelném psu to v sérií článků zajímavým způsobem popisuje pan Vlk. Ten dnešní: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/1945-...

Spojenci a Ukrajinci.

V politice neexistují spojenci, ale jen země tvářící se -prozatím- přátelsky. To, co bylo před a po 2.W.W. toho bylo krásným příkladem. Ze spojenců se stali nepřátelé a potomci nepřátelů si při setkání padali do náručí a dávali si "francouzáky". Ani bych se nedivil, kdyby něco podobného nastalo i po válce ukrajinské.