- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Cítím to naprosto stejně. Ať si pamětníci "osvobození 1.0" v roce 1945 (ti, kteří z toho už měli rozum - kolik jich dnes ještě je?) vzpomínají a zalykají se vděkem, ale ať to nechtějí po nás, později narozených, kteří zažili už jen "osvobození 2.0" v roce 1968.
Zajímalo by mě, kdo tedy podle té správné pravdy vlastně vyčistil Prahu od nacistů. Ono kdyby se na to Rusové vykašlali a nešli dál do Evropy, válka by pravděpodobně skončila někdy v roce 1946 nebo dokonce 1947. Co by za tu doby stihli ještě nacisté v okupované Evropě napáchat, na to raději nepomyslet. Ale na kdyby se nehraje, a na hrdinství v době, kdy už nebezpečí pomine teprve ne.
Já jsem také zažil začmárávání obrázků v učebnicích. Mou učebnici proti mé vůli počmáral spolužák. Bylo to takové hrdinství za cizí peníze, protože novou učebnici museli koupit moji rodiče.
Dnes je to podobné. Někteří lidé rádi čmárají a boří, ale to je také všechno, co po nich zůstane. Někdo dokonce není schopen rozlišit rok 1945 od roku 1968. Těch více než sto dvacet tisíc vojáků Rudé armády, kteří na našem území padli v boji s vojáky Wehrmachtu a SS, lze těžko vinit z toho, co se stalo v roce 1968.
Já jsem poněkud starší, takže my jsme zase v učebnicích museli začerňovat určitá místa v textu a i některé obrázky. Nu a tento zvyk nám přinesli osvoboditelé po r, 45 (za silné podpory jistých našich).
Kolo dějin se otočilo a tak to (patrně spravedlivě) slízli ti následující.
Ale houby s octem, začerňování určitá místa v učebnicích a knihách se dělo už za protektorátu.
Na ten obrázek se pamatuju :) akorát jsem byl v první třídě o nějaký ten rok později (chodil jsem do třídy s Viktorem Koženým, jednou mě dokonce učitelka posadila k němu, protože jsem zlobil, on byl vzorňák). Učitelka mj. řekla o Rusech: "Říká se, že jsou to osvoboditelé, ale jsou to okupanti". To jsem se zalekl, doma mi vštěpovali že se to nesmí ve škole říkat. Ale děti to asi nějak přeslechli, třída na to nereagovala a učitelka byla na škole dál.
Obdivuji vaši odvahu a politický rozhled už od první třídy . Pavlík Morozov by vám mohl jen tiše závidět.
Že zrovna vy vytahujete Pavlíka Morozova v negativní souvislosti?
Probuďte se, je 30 let po skončení Studené války, to je stejné jako bych napsal: Němec = okupant
S tak nedostatečně inteligentními a nenávistnými reakcemi jsem se nesetkal. Dva roky na gymplu jsme měli profesorku ruštiny, která nedala lepší známku než trojku. ̈Pak jsme dostali paní profesorku, která rozdávala jedničky a dvojky. A všichni se začali radostně a horlivě učit.
S tak nedostatečně inteligentními, nenávistnými reakcemi a vlezdopr... no, však (možná) víte kam, jako u vás, jsem se setkával jen vzácně.
Maturoval jsem v roce 1968. Z ruštiny jsem to měl mezi 3 a 4. Učitelka se mě zeptala zda si to chci opravit. Ne odpověděl jsem, dejte mi 4. Později na služebních cestách do Obninsku (rychlé reaktory) jsem s ruštinou problém neměl.
Maturoval jsem v roce 1970 (o rok později do školy a průmyslovka - jsme tedy stejného věku). Poslední ročník, který si mohl vybrat mezi ruštinou a matematikou. Chvalte boha - volil jsem matematiku (za jedna, bez potítka - pro to není mě důstojné). V roce 1977 jsem v Kazani neměl s ruštinou problémy ... když jsem se opil (to mě měli za rodilého Tatara). Jinak jsem mluvil úsporně, až primitivně a napovídal v ruštině sice méně zdatnějším, zato však sebevědomějším kolegům.