Roční povinnost vůči státu

Stát umožňuje kupříkladu studium zdarma, do jisté míry i zdravotní péči, proč by za to nemohl žádat jakousi kompenzaci ve formě roční povinnosti vůči státu?  

Branná povinnost platila kdysi pro každého muže. Vojna byla ztráta času. Byli jsme odvedeni ze svých domovů, od maminek milenek a přátel mezi úplně cizí lidi, kteří se nechovali vůbec, ale vůbec přátelsky. Sociální antropologové tvrdí, že právě toto patří k přechodovým rituálům: vojna dělá z kluků chlapy.

Ať si sociální antropologové melou, co chtějí, já bych si tuto zkušenost klidně nechal ujít. To důležité, co se na vojně dozvíte, je, že lidé jsou velmi různí. Ne všichni jsou jako vaši kamarádi. Jak by si Pražák, jako jsem byl já, dokázal představit maďaroslováka Pištu Gačala, jehož sen byl pořídit si byčka. Sotva bych s ním kdy přišel do styku. Mezi záklaďáky í lampasáky bylo možné najít exoty různého typu.

Sama vojenská povinnost byla to naprosto neužitečná „pakárna“: jak se této čestné občanské povinnosti říkalo. Mnozí šli raději o půl roku dříve z vojny pracovat na Kladno do dolů. Později byla stanovena náhradní vojenská povinnost, tzv. civilka. Zažil jsem poslední turnus na hradě Křivoklát. Bylo jistě užitečnější trávit čas při bohulibé pracovní činnosti ve službě státu, než šaškovat pořadová cvičení na buzerplace.

Podle antropologů prý přechodové rituály v moderní společnosti chybí, ve své naivitě předpokládají, že vojna udělá z chlapců chlapi, není to pravda, vojna dělá z chlapců magory. Říkalo se: „Jebe ti? Staň se vojákem z povolání.“ Čím déle na vojně člověk setrvával, tím více zezelenal, čili zblbnul. Vzorovým případem budiž pan plukovník Prymula.

Na vojně člověk zblbne, ale pokud by byl mladý muž vytržen z domova od maminky, milenek a přátel do cizího prostředí, kde by se o sebe musel postarat a dělal práci, která je odlišná od všeho, co se naučil, nebylo by to na škodu. Nasbíral by zkušenosti z jiného prostředí. Zdá se, že mladí lidé žijí ve své vlastní sociální bublině, aniž by poznali cokoliv jiného, než své spolužáky a spolupracovníky.

Ekonomové a ti, kterých by se taková povinnost týkala, by jistě namítali, že ztratí odbornost a kdesi cosi. Jenže oni získají cosi jiného, získají zkušenost, že svět nejde podle toho, jak si oni představovali. Roční povinnost vůči státu by proto mohla pomoci nejen naší zemi, ale mohla by mladé muže i lidsky obohatit.

Zrovna dnes by se taková pomoc hodila.