Proměna pana premiéra Fialy a bezdomovectví

V pořadu 360 stupňů se paní Tománková dotazovala: „Co říkáte proměně pana premiéra Fialy?“ Ta „Proměna“ mě zaujala, vzpomněl jsem si na Kafku. Platy jako v Německu, ale bezdomovců nám nějak přibývá.

Čítám, že pan premiér se zhlédl ve filmu „The Apprentice: Příběh Trumpa“, v něm budoucí prezident USA říká, že lidé se dělí na zabijáky a lúzry, na vítěze a poražené, je však vždy důležité nepřiznat prohru, chovat se jako vítěz. Mimochodem ten film je opravdu zajímavý.

A tak měl pan premiér po návštěvě tohoto „bijáku“ krušnou noc, nespal, převaloval se v posteli, nemohl najít klidu, postupně si přehrával každou scénu minutu po minutě. Až k ránu se to stalo! Proměna!!! Leč na rozdíl od nešťastného Řehoře Samsy se neprobudil jako nestvůrný hmyz, ale jako killer. Začal chovat jako vítěz.

Existuje však ještě jeden aspekt premiérova vítězného tažení: pokud prohraje volby, může říkat, že on měl dobrou vůli: „Já vám to říkal, kdybyste zvolili mě, měli byste platy jako v Německu! Jste nevzdělaný a hloupý národ, neznáte pravé hodnoty, namísto vlády nás odborníků, budete mít v čele státu populistu a autoritáře, jenž do Ruska vás dovede!“

Je tu ale jeden dost podstatný problém: když dva dělají totéž, není to totéž. Jestliže Donald Trump svými velkohubými projevy a show dovedl strhnout voliče, tak Petr Fiala svým prohlášením v Otázkách VM sklidil pouze udivený pohled moderátora, který chvilku nevěděl, jak na uvedený výrok reagovat, co se týče voličů, ty strhl pouze k jízlivým poznámkám, kupříkladu v dnešním pořadu ČroPlus Vladimír Just uvedl: On už se stal komickou postavou, on o tom ani neví.“

Představa, že by tato vláda měla panovat ještě čtyři nebo osm let, musí každého, kdo bere méně než představenstvo ČEZu, proti němuž jsou poslanci chudinkové, dosti znepokojit. My lůzři si i o těch poslaneckých platech můžeme nechat jen zdát. Inflace, vysoké ceny potravin, bytová krize, ceny energií, stoupající nájmy, to všechno žene lidi do nejistoty a co ještě hůř do bezdomovectví.

Česká republika a Praha označovány za místo s největším procentem bezdomovců ve východní Evropě. Osobně se setkávám na své cestě do práce na „Jižák“ s paní s jednou nohou, která stojí u stanice metra Kačerov. Byl jsem svědkem, jak ní přistoupili dva týpci, něco jako pasáci, a paní jim vyklopila, co vyžebrala. Viděl jsem stát shrbenou babku v metru nejisté národnosti. Večer, cestou z práce jsem s ní jel autobusem 117, odváděli ji možná její vnukové. Vystupovali na stanici autobusu 117, Rosečská. Z toho autobusu lezla snad pět pět minut. Společně pak šli bůh ví kam. Babku pak uložili na noc možná k ohni, aby jim vydržela obstarávat almužnu i další dny. Paní zahalená v černém jako jeptiška chodila v metru s nápisem, že je v akutní bytové tísni. Pán v modré bundě mě chtěl pumpnout o dvě stovky, s tím že nemá na jídlo, a když jsem mu dával dvacku, měl pro ní jen slova pohrdání. Druhý den jsem ho potkal znnovu, měl jsem narozeniny, dal jsem mu pajsku, tu už si nechal. Dole pod Jílovém v Kabátech při vyjížďce na kole, při cestě do práce a z práce, na Budějovické, na Skalce, v metru, všude možně potkávám bezdomovce.

Z rozhovoru redaktora iDnes se sociálním pracovníkem na Praze 7 Pavlem Velemanem se dozvídáme, s jakými problémy se potýká při jejich začleňování do společnosti.

„Při úspěšném zabydlování lidí v bytové nouzi je možná nejdůležitější a nejtěžší připravit na ně sousedy.“

Pokud se do nájemního bytu někdo podobný nastěhuje, prodejní cena osmimilionového bytu ve vlastnictví sníží třeba o statisíce korun. Ani lidé, kteří mají byt v osobním vlastnictví, nechtějí mít například Roma ve svém sousedství. „Vlastnictví bytu je pro mnohé české občany jediné bohatství, které máme a můžeme je předat svým dětem. Vlastnictví je u nás fetiš,“ říká sociolog Veleman. Za příklad dává Vídeň, zvlášť jejich komunitní centra.

Jenže nejsme ve Vídni, znám případ, že přesně o patro výš, než bydlí má kolegyně, se usalašil nový nájemník – toxikoman. Jeho život začínal po dvanácté v noci, ona vstávala v pět ráno, do práce chodila zničená, nevyspalá, často na něj volala policii, ten se jí jen vysmál, dalo hodně práce tohoto nájemníka vypakovat. Není divu, že lidé mají k podobným experimentům nedůvěru. Existují i noclehány, jenže tam musíte přijít střízlivý a v šest vás vyženou, navíc tam neberou zvířata. Komunitní centra by byla určitým řešením.

Problém se týká každé věkové kategorie, není divu, že se rodí málo dětí, když mladé rodiny nemají kde bydlet. Může se stát, že muž ve středním věku se rozvede a rázem se ocitne na ulici. Důchodci, kteří přišli o partnera, těžko utáhnou byt a stravu zároveň, někteří pak končí sebevraždou. Lidé, kteří žijí od výplaty k výplatě, pokud ztratí práci a nájemce jim nepočká, jsou rázem odsouzeni k životu bez domova, na ubytovnách, nebo se stávají terči obchodníků s chudobou. O byt vás může připravit i exekutorská mafie. Život v nejistotě přináší stres.

Ještě větší stres přináší život na ulici.

Bez alkoholu nebo jiných látek totiž víceméně na ulici ani být nejde.

Pochopitelně přibývají i zdravotní problémy. Oblíbená mantra, že si za to mohou sami, je další floskule neoliberálů, ostatně i tato mantra padla ve filmu „The Apprentice: Příběh Trumpa“. Neobstojí ani, že takový „svobodný“ život si sami zvolili, nezvolili, byli do něj vrženi. Podle sociologa Velemana existují i úspěchy; když se podaří pro někoho z bezdomovců sehnat bydlení a práci, oni si toho skutečně váží. Nic není černobílé.

Neustále do nás hustí příběhy komunistické zrůdnosti. Není stejně zrůdné nechat člověka na ulici zmrznout? U nás je médii pěstován instantní antikomunismus a to, že slova jako solidarita, soudržná společnost a cit pro sociální spravedlnost jsou sprostá slova, pak vedou k politiky k dalšímu osekávání sociálního státu. Za náhradní program sociální spravedlnosti nám elity předkládají stupidní neomarxismus. Svoboda se v této společnosti měří jen výší zůstatku na vašem účtu. Bezdomovci žádný účet nemají.

Nefunkční sociální politika, která ohrožuje nízkopříjmové vrstvy obyvatelstva, je další smutná vizitka této vlády. Systémové řešení problému bezdomovectví není na programu…

Na závěr uvádím slova belgického filozofa, spisovatele, antropologa a psychoanalytika Patricka DECLERCKA:

--------------------

Zdá se, že to utrpení je nevyhnutelné, oni totiž jsou nenáviděni celou společností. Celá společnost k nim cítí pohrdání, ale zároveň určitou závist, protože ta společnost si řekne - oni nepracují, oni vlastně jenom pijí, oni nic nedělají, zatímco já musím ráno brzo vstát, musím se jít vysprchovat, odejít do práce a tak dále. V podstatě musím zapadnout do té celé normality. 20 let pozoruji tyto lidi a zjistil jsem, že to, co jim společnost nabízí, je naprosto neadekvátní. Je to určitý sadismus, určitá ohlášená smrt. Když si vezmete taková ta ubytovací střediska nebo azylové domy, které se jim nabízejí, tak, když nastane zima, jsou třeba otevřeny příliš pozdě, a není to náhodou, že k tomu dochází, takže vždycky někteří bezdomovci zemřou na podchlazení. To, že několik lidí umírá na ulici pod zraky těch ostatních, to slouží jako určitá lekce normality. To znamená, podívej se na to, když nebudeš dělat to, co se má, tak takhle můžeš skončit, to se ti stane.

https://plus.rozhlas.cz/lide-vnimaji-babise-a-trumpa-jako-divadlo-v-predvolebnich-debatach-se-ale-9358044#player=on

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/pavel-veleman-socialni-pracovnik-bytova-krize-bezdomovec.A241113_083420_domaci_albe

Bezdomovectví jako tikající bomba. Panuje tu směšný kult vlastnictví, říká expert

https://cnn.iprima.cz/bezdomovcu-v-praze-pribyva-jsou-mezi-nimi-i-lide-kteri-meli-normalni-praci-i-bydleni-32214

https://dvojka.rozhlas.cz/prepis-jak-vidi-patrick-declerck-1-cervna-7462978