Poťouchlý kuplet Jarka Nohavici

Jarek Nohavica vypustil do éteru nový song a trefil do černého. Potrefené husy se ozvaly, řka: úpadek kdysi skvělého písničkáře. Zahořklí fanoušci jej opouštějí.

Písnička má dvě roviny, jednu osobní, druhou politickou. To ostatní, jako zlehčování role Vladimíra Putina tam není, jde zde pouze o fantasmagorické dojmy bigotních zastánců hodnot, kteří Nohavicovi nemohou odpustit jeho životní přešlapy, aniž by kdy byli vystaveni nátlaku mocných, případně se jim nedostalo žádného uznání a nemuselo to být zrovna od Putina. Uražená ješitnost a závist tyto lidi dohání k mylnému dojmu, že právě oni jsou majitelé pravdy a arbitry elegance.

Je mu vyčítáno mnohé, nové „angažované“ písničky, spolupráce s Stb, účast na Vlasteneckém setkání v Příčovech, dle nich se tak postavil na temnou stranu síly. Aktéři tohoto setkání žádali mimo jiné větší suverenitu Česka a konec války na Ukrajině. Strategická komunikace toto setkání označuje za fašistické a proruské, lidi, kteří se tohoto setkání účastnili, považuje za kolaboranty. Dříve se říkalo ztroskotanci a zaprodanci...

Přejděme raději k písničce, podívejme se nejprve, co nám kuplet Jarka Nohavici říká na osobní rovině. Nezaujatí kritici napsali, že Jarek Nohavica vystihl, že máme sklon příčinu našich neúspěchů házet na druhé, v minulém režimu, to byli komunisti, dnes jsou to kapitalisti, tedy „Oni“: ti nahoře, ve vládě, bohatci, oligarchové. Jde-li o banality, „Oni“ s tím nemají nic společného, zanadáváme si a uleví se nám.

Horší je když totéž činí politici. Přijde mi, že v písničce Jarek přesně popsal rétoriku naštěstí již odcházejícího vládního kabinetu. Ano, když se něco nedařilo, mohl za to Babiš a Putin, tedy válka na Ukrajině.

Co se týče úrovně písničky a textu, melodie je jednoduchá snadno zapamatovatelná, text je určen dolnímu lidu, pro který Jarek zpívá.

Jednoduše, poťouchlý kupletek, mířený přímo na komoru těm, kdo se cítí, ten se vtípí.

Jarek Nohavica štval komunisty a štve nyní „demokraty“, ale může si za to sám!