Policie má můj obdiv, frustrovaný dav pochopení.

Nikdy bych neřekl, že bych mohl taková slova vyslovit. Fízlové, benga, chlupatý, švestky, kdysi esenbáci byli pro mne naprostí nepřátelé, symbol moci.  

Byla to veskrze otravná parta. Měl-li někdo dlouhý vlas, či vypadal jinak podezřele, byl občankován, aniž by dělal cokoliv  protistátního. Na každé služebně, kterou jsem navštívil byl Džeržinského citát: "Chladnou hlavu, planoucí srdce a čisté ruce." Ač jsem se na takových služebnách ocitl jen párkrát, mám z toho občas zlé sny.

V těchto dnech bych však opravdu nechtěl být na místě policie. Nechat na sebe křičet pomatené typy, kteří nejsou schopni pochopit vážnost situace, ve které se nacházíme, je opravdu o nervy.  Jedním z viníků je i systém, který byl u nás po roce 1989 nastolen. Systém, který je založen na chamtivosti, egoismu, bezohlednosti vůči druhému a konkurenci, která zabíjí.

Do čela státu se dostali bezkrupulózní individua typu Klause. Jestliže Masaryk říká: „Státy se udržují těmi idejemi, ze kterých se zrodily,“ tak náš stát vznikl z podvodů a zlodějin, posléze se rozpadl, ale v podvodných praktikách pokračuje dál. Podle Naomi Kleinové se po roce 1989 se většina postkomunistických zemí transformovala tzv. „šokovou doktrínou“, než jsme se vzpamatovali, stát byl zprivatizován do rukou zahraničního kapitálu, nebo oligarchů. Jedním z nich je i pan Babiš.

Lidu byla dána možnost podnikat. Začal hon za penězi. Ne každému se zadařilo. Ne každý dokázal být bezohledný, mít ostré lokty. Nastalo všechno to, před čím nás varovali komunisté: nezaměstnanost, bezdomovectví, vykořisťování. Nejistota.

Mnoho lidí bylo a je z takové situace frustrovaných. Těm, kteří přišli o živnost a o práci, se není se o divit. Spousta jich nedosáhne na podporu, do toho všeho kváká své nesmysly poslanec "flákanec" Volný. Nespokojení lidé se nechávají ohlupovat řečmi o svobodě, jimiž potom argumentují na demonstracích.

Růst pro růst, zisk pro zisk, bezduchá ideologie ekonomů střihu Miltona Friedmana. Laissez faire, nechte činit, takové je myšlení našich arciliberálů i v době pandemie. Tohle vědomí je do nás vtloukáno celých třicet let. Lidé infikovaní touto teorií pak razí demonstrovat za svá práva: právo lyžovat, jezdit na zahraniční dovolenou, nenosit roušky, odstranit z cesty vše, co je jenom trochu zatěžuje a koronavirus zatěžuje nadmíru. Zklamání i sebestřednost, vztek a nejistota: reziduum třiceti let budování kapitalismu.

Absolutně bych nemohl být na místě policie, nechat se provokovat deprimovaným davem a přitom si zachovat rozvahu, to musí být velmi náročné. Oproti bijcům účinkujícím při Palachově týdnu bylo konání policie korektní, jak jen to šlo. Lidé, kteří se účastnili demonstrace, mají svou pravdu a normální diskuse s nimi je nemožná.

Pendreky jistě nejsou argumenty, ale dá se jednat s někým, do koho celé roky vtloukají, že je jedinečné svobodné individuum, pro které jsou veškerá práva vyhrazena? Dá se jednat s někým, pro něhož jsou ohleduplnost a solidarita levicové výdobytky, stejně jako pro Klause batůžek, džínová bunda, saláty?