Film „Havel“ režiséra Slávka Horáka se podle bývalých disidentů dotkl majestátu našeho prvního, komunisty svobodně zvoleného, prezidenta. Rozhodli se proto sepsat protestní petici.
„Petice „Pár slov" odkazuje na petice „Několik vět“ a „Dva tisíce slov“. Zde jsou úvodní slova textu:
My, kteří jsme Václava Havla znali, byli jeho přáteli nebo pracovali v jeho blízkosti, jsme šokováni, jaký obraz o prvním polistopadovém prezidentovi a dlouholetém hybateli bývalé opozice ten film předkládá. Jako přešlapujícího slabocha, který se neuměl nikdy rozhodnout, kterého musel vždy někdo údajně postrčit, jako okrajovou, historicky náhodnou váhavou figurku.“
Mne naopak šokovala jejich pobouřená reakce. Mezi petendy najdeme osobnosti, kterých si vážím: Petr Pithart, Fedor Gál, Jiřina Šiklová, Ivan Klíma, Olga Sommerová, Stanislav Penc. Film prostě předkládá Václava Havla jako člověka. Nic více, nic méně. Až po přečtení posledních odstavců textu se dozvíme, kam jeho autoři skutečně míří:
"Jestli kouřil víc nebo míň, jestli v životě váhal mezi více ženami, jestli chodil na mejdany, není pro Havla jako historickou figuru podstatné. Podstatné je, že tento celoživotně politický člověk se s odstupem času proměnil v kolektivní symbol určitého étosu, na němž mohou stavět další generace. Takových máme velmi málo. Udělat z toho symbolu karikaturu znamená demontovat jeden z pozitivních prvků, na něž se odvolává moderní národní identita.
Ten film měl být o velkém člověku a vytvořil rozpačitou postavičku. Tento svůj názor chceme vyjádřit veřejně, a proto připojujeme k těmto pár slovům své podpisy":
Je zvláštní, že lidé, kteří se zasazovali o svobodu, mají myšlení jako straníci z padesátých let. Havel podle nich již přestává být člověkem a stává se symbolem. Zajímalo by mě, kdo z lidí, kteří petici podepsali film Havel viděl? Nebo jde o stádní myšlení? Na svobodné intelektuály dosti trapné. Jestliže se Havel ztvárněný ve filmu přese všechny strachy a pochybnosti rozhodne postavit do čela disentu, ctí ho to více, než kdyby byl ztvárněn jako muž z mramoru.
Snad mají pisatelé textu „Pár vět“ nedostatek tolerance a humoru. Jistě se berou zoufale vážně. Namísto starých pomníků chtějí stavět nové. „Nejsme jako oni,“ křičeli ve vzájemné pospolitosti v listopadu 1989, bohužel se jim začínají podobat.
To jsou paradoxy...
https://denikreferendum.cz/clanek/31763-par-slov-havel-nebyl-slaboch-ale-symbol-silne-rovne-patere
