Obrana Ovčáčkova

Správně by mělo být psáno „Obrana Ovčáčka“ (Apologiá Ovčáčkus), avšak rozhodli jsme se, že pro naše účely bude vhodnější shora uvedený nadpis.  

V průběhu Ovčáčkovy veřejné činnosti je na mluvčího pana prezidenta zvláště ze stran tzv. „pražské kavárny“ a novinářů, kteří jsou, ne neprávem nazýváni novinářskou žumpou, aniž by je toto nařčení donutilo k sebereflexi, ke kvalitnějšímu informování veřejnosti co se týče hradních aktivit, jež jsou natolik namáhavé a složité, že jen málokdo z těchto pisálků by je jen dokázal obsáhnout natož pochopit, což platí i pro již jmenovanou „pražskou kavárnu… která, která… ano, která nesahá panu prezidentovi a jeho mluvčímu ani po kotníky.

Ve shora uvedeném košatém souvětí jsem chtěl říci, že jmenované skupiny vyvíjejí na pana Ovčáčka nátlak a snaží se jemu, jež hájí zájmy hlavy státu jako tygr, nasadit psí hlavu. V poslední době došlo ke konfliktu mezi herci nepokrytě kouřícími na předávání cen Českých lvů a mluvčím hlavy státu. Bylo to potom, co Hrad na překročení covidových opatření ze strany herců reagoval v rozhovoru pro Parlamentní listy, jež jsou jistými kruhy označovány za pátou kolonu ruských zájmů, slovní výtkou, kterou posléze paní paní E. Balcerová kvalifikovala jako nenávistný komentář.

Pan Ovčáček se iniciativně chopil příležitosti, a prý nevyžádaně, se vpravil do konfliktu, což bylo trnem v očích mnoha hercům a podobným individuí, kteří se na jeho slova vrhli jako vlci na ovci, chtějíce ji roztrhat jako psa. Zde přichází na řadu „Obrana Ovčáčkova“:

Právě na Ovčáčkově osobě se jasně ukazuje, jakou roli má ve společnosti prezidentův mluvčí. Mluvčí strhává lidem masky jejich domnělých moudrostí a ctností, vyrušuje lidi z jejich nemyslícího a spokojeného klidu, odvrací je od jednostranného zájmu o věci tohoto světa a ukazuje jim povinnost starat se o duši. Pan Ovčáček je zjev výjimečný, liší od množství svými názory o dobru a zlu. Řekněme si upřímně, že mluvčí Hradu, pan Ovčáček, až bude za pár let ze své funkce odcházet, bude odcházet s vědomím, že věrně stál po boku našeho pana prezidenta, plnil svůj úkol svědomitě, s čistým štítem a vždy na straně zvěstovatelů Pravdy. (Parafráze z doslovu Platonovy Obrany Sokrata)

Kolik jen nevole od svých protivníků sklízí pan prezident Zeman! Ale má štěstí! Pan Ovčáček ho hájí jako beran. To my jsme pana Zemana zvolili; my z pastoušek a odumřelých konců, my zdegenerované děti věčnosti, to my budeme vždycky dávat hlas tomu, kdo cele rozumí našim strastem, chápe naše zbědované životy, roní slzy zlosti nad pýchou a nadutostí měšťáků, nad snobskou sebrankou, novinářskou žumpou, pražskou kavárnou, sebevědomými pitomečky a všemi, kdož si myslí, že sežrali veškerou moudrost světa.

Tak jako pan prezident i jeho mluvčí se nás, uražených a ponížených, vždy dokáže zastat, jeho slova mají břitkost a tvar, jemuž rozumí každý, kdo rozumět chce. Když pan Ovčáček v rozhovoru s panem Veselovským říká, že pan prezident dodržuje dietní režim, moderátor nechápe jeho odpověď a ptá se stále znovu a znovu: „Pije pan prezident?“ Není proto žádným divem, když Miloš Zeman prohlásí:

„Novináře dělím do dvou skupin. Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládám za novinářské prostitutky a hluboce jimi pohrdám. A pak je druhý typ novinářů. A to nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu. A tito hlupáci spolu s novinářskými kurvičkami vytvářejí mediální prostředí v této zemi.“

Na moudrá slova pana prezidenta musíme jen smutně pravit: "Bohužel." Jeden z mála osvícených lidí v této zemi je, kromě pana prezidenta, i jeho mluvčí Ovčáček. Chtělo by se říci, více Ovčáčků a méně Veselovských. Více Husů méně kachen.

K obraně Ovčáčkově přidejme ještě výrok pana prezidenta, který zazněl po dehonestující reakci rádoby umělců na „nevyžádanou“ odpověď:

„Můj tiskový mluvčí Jiří Ovčáček reagoval naprosto správně povzdechnutím, že jsme nemohli realizovat státní svátek 28. října a já se ptám, je snad Český lev, který upřímně řečeno je spíš akcí pro snobskou sebranku, důležitější akcí než národní svátek?“ Odpovězme si samy: "Není! A nikdy nebude!"

Filosof Hejdánek, tvrdil, že Pravda má nás, my však tvrdíme, že Pravdu má pan prezident ústy svého mluvčího pana Ovčáčka, snad mi oba prominou, když si dovolím parafrázovat základní tezi Islámu: „Není Boha kromě Boha a Mohamed je jeho prorok.“ Jeden bez druhého se neobejdou: jsou jako Pat a Mat, Othelo a Desdemona, Romeo a Julie, milenci v texaskách, Pravda a Láska… buďme na ně hrdí!

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Stado-Cesky-lev-Senat-Milos-Zeman-po-Blatnem-dava-pres-PL-nasup-656805

https://www.novinky.cz/kultura/clanek/eliska-balzerova-v-dopise-vyzyva-prezidenta-ke-slusnosti-40353861