O perníkové chaloupce 2.0 Díl druhý

Léta plynula, i stalo se, co se jednou stát muselo: oba jejich opatrovatele sebrala policie. Jeníčka a Mařenku předala do zařízení pro nezvladatelné děti: do kuřimského Klokánku.  

V té době zde kralovaly sestry Maurerovi. Všichni chovanci Klokánku byli za neposlušnost podrobováni středověkým torturám. Krom toho, jak se později zjistilo, financování ústavu bylo hrazeno penězi z distribuce dětského porna, které zde bylo natáčeno. Pro děti to byly opravdu zlé časy.

Na skupinových terapiích, které tu, když přišla kontrola shora, čas od času probíhaly, děti s láskou vzpomínaly, jak se naučily vařit perníček, jak na se něm staly již od malička závislými, jak jim bylo dobře. Ostatní děti jen záviděly.

„Naši opatrovatelé nás posílali dýlovat do Prahy,“ vyprávěla Mařenka, „tam jsme rozdávali fet školákům, aby jim bylo také tak dobře, jako nám. Dokonce jsme jednou při dýlování potkali tatínka s tou jeho zmalovanou kurvou.“

Paní terapeutka a vychovatelka v jedné osobě ji na tom místě zarazila, a řekla, aby se vyjadřovala slušně.

To však Mařenku rozčílilo: „A svině to byla a kurva!“ křičela, „mlátila nás, když tatínek nebyl doma, jednou ji zabiju!“

„No dobře Mařenko, raději vypravuj dál,“ ustoupila terapeutka.

„Prostě jsme potkali fotra, ale neznal se k nám, bylo nám to fuk, byl to slaboch.“

„Myslíš, Mařenko, že mu někdy odpustíš?“ pokoušela se vychovatelka terapeuticky zapůsobit.

„Není co odpouštět, tatínek se kvůli té megeře prý nakonec oběsil. Já tu svini zabiju!“

„No tak, no tak, Mařenko,“ uklidňovala ji vychovatelka.

„Jděte do prdele!“ reagovala Mařenka hrubě.

Jako s udělání, jedna z tet Maurerových stála za dveřmi. Jakmile uslyšela Mařenčin hysterický jekot, vtrhla do místnosti a vztekle se na ni obořila:

„Tak ty tu svini zabiješ?“

„To bys mohla chtít zabít i mě, nebo tady paní vychovatelku! My se tu z tebe snažíme udělat slušného člověka a ty nás chceš všechny zabít?“

„Já jsem to tak nemyslela,“ bránila se Mařenka.

„Je mi jedno, jak si to myslela nebo nemyslela,“ řvala teta Maurerová a popadla Mařenku za její krásné blonďaté vlásky a vlekla jí chodbou.

Přesně v tu chvíli se po natáčení pornofilmu „Sněhurka a sedm trpaslíků“ proti nim ploužil uondaný Jeníček: točil anál s takovou divnou holkou, jmenovala se Bára, později utekla do Norska a stal se z ní kluk Adam.

Teta Maurerová, rozjetá jako parní válec z Oškobrhu, sebou vzala i milého Jeníka, a jako ta čarodějnice z pohádky, táhla obě děti do díry, jenže tuhle ježibabu děti nepřelstily.

„Pošlu za vámi strejdu Turka, ten už vás naučí slušnému chování!“ řekla a zabouchla za nimi těžké dveře podzemní kobky.

Nakonec, díky útlocitnému pedofilovi, který kamerou šmíroval děti v Klokánku, všechno dobře dopadlo. Pedofil o dění v ústavu informoval policii. Tety Maurerovy skončily ve vězení; tím se potvrdila známá pravda, že jedině pedofil má děti opravdu rád. V Klokánku se věci změnily k lepšímu.

Pokračování příště...