Konec civilizace

Civilizace se koncem dvacátého a počátkem jednadvacátého století dostala do slepé uličky. Hovořilo se o konci dějin. Nikdo nevěděl jak dál.  

Všechny revolty, které po celém světě vznikaly, byly umlčeny, jejich ideje byly jalové. Lidé si přáli lepší spravedlivější svět, ale nevěděli jak jej dosáhnout. Oligarchové si platili své politiky, demokracie umírala na úbytě. Devadesát procent movitého majetku, bylo v rukou několika rodin. Kapitalismus byl passé.

V roce 2019 začala pandemie koronaviru. Zprvu měl vir, který vědci pojmenovali covid 19, mírný průběh. Trvalo pár měsíců, než se roznesl po celém světě. Život se zastavil, města se vylidnila, byla to jakási předzvěst apokalypsy.

Po dvou letních měsících pandemie zdánlivě ustoupila, její nejhlasitější oponenti tvrdili, že jde o pouhou mírnější chřipku, objevily se spiklenecké teorie. Na ústech a na nose se nosily roušky a respirátory, na podzim se nemoc znovu vrátila, mnoho lidí zemřelo.

Na konci roku 2020 přišla zpráva: bylo vynalezeno očkovací sérum, které mělo ochránit před zhoubnou epidemií. Ne, všichni se nechali očkovat, i tak Covid 19 pomalu ustupoval do zatracení.

Po dvou letech relativního klidu se objevily nové mutace…

Mutací sigma v roce 2023 začala nová éra covidu. Vyšší smrtnost i počet nakažených donutila vlády sáhnout po drastičtějších opatřeních.

Očkování bylo již povinné, avšak na mutace počínaje od sigmy sérum přestávalo fungovat. Vlády si nevěděly rady jak svým občanům vysvětlit zásahy do jejich svobod. Práva společnosti musela ustoupit právům jednotlivce. Vznikly nepokoje. Vědecké laboratoře testovaly nové a nové vakcíny, avšak virus byl vždycky o několik kroků napřed.

Na konci roku 2025 byla objevena velmi nebezpečná mutace ? – psí, stále však ještě byla naděje, svět fungoval v omezeném režimu. Všichni se báli mutace ? – omega. Zatímco vědecké týmy na celém světě pracovaly na plné obrátky, jurodiví kazatelé prorokovali konec světa

Také u nás v Česku v mikrobiologickém ústavu akademie věd v Praze – Krči pracoval vědecký tým pod taktovkou doktora Miroslava Pánka.

Byla neděle večer, doktor byl v laboratoři sám, jeho spolupracovníci si šli na pár hodin odpočinout.

Doktor se pozorně zahleděl do mikroskopu, to, co tam viděl, mu udělalo radost: podařilo se mu v laboratorních podmínkách vypěstovat variantu, na kterou zatím žádné očkování nezabíralo, mutaci ? – omega. O tomto svém utajovaném bádání se nikomu ze svého týmu nezmínil.

Na mutaci omega bude moci vyzkoušet i svou novou vakcínu! Když zjistí, že funguje, zachrání svět! Pánek již sám sebe viděl, jak přijímá ve Švédsku Nobelovu cenu za lékařství.

Rozhodl se udělat pokus, litoval, že mu armáda dvanácti opic osvobodila všechny pokusné makaky, zbyli mu jen bílé myši, které byly v době útoku uschovány v bezpečné zóně. Doktor každému z padesáti malých bílých hlodavců vstříkl koronavirovou mutaci omega, poté jim podal očkovací sérum, na kterém pracoval. Zvýšil třicet mikrogramů mRNA na padesát, přidal konopný odvar a glutamán sodný, ostatní látky ve vakcíně ponechal. Po její aplikaci trvalo jen pár minut a myši popadaly jako mouchy. Pánek zavolal uklízečku, aby drobná chcíplá tělíčka vysypala do bioodpadu.

Výsledek pokusu jej zklamal, byl netrpělivý, a protože již měl za sebou několikero očkování proti koronaviru, rozhodl se zjistit, jaké účinky při podání nové látky bude mít virus omega na člověka. Bylo okolo desáté hodiny večerní, v laboratoři byl sám, nebylo nikoho, kdo by mu to rozmluvil. Hrál vabank, nic jiného mu nezbývalo. Pokud jeho nové sérum zabere, má lidstvo ještě šanci, pokud nezabere, zemře tak jako tak.

Ano, profesor Pánek testoval účinky vakcíny na myších, a… na sobě. V laboratoři měl spartakiádní lehátko, na které po aplikaci vakcíny ulehl a čekal na odezvu...

Když ráno přišla doktorka Isabel Vránová, našla jeho tělo v hrůzném katatonickém stavu. Byl nezvykle zkroucený, mumlal nesrozumitelná slova a podle šrámů a oděrek a snad i okusu paží, došlo k automutilacím, čili k sebepoškození. Když Isabel prohlížela doktorovo zohavené tělo, všimla si, že má okousané boltce. Nechápala, jak si mohl tohle sám udělat.

Maďarsko Székesfehérvár

Mikloš Dévy byl maďarský psycholog. Ten den měl službu v Székesfehérváru na Rákosiho třídě u Templu. Isabel Vránová se s ním seznámila na zájezdu s CKM (cestovní kancelář mládeže) u Balatonu v Siófoku, psal se rok 1988. Maďarsko byl tehdy pro Čechy téměř západ. Tehdy jim bylo dvacet let a studovali. Zamilovali se, ale každý chtěl dělat svůj obor, když o rok později padla železná opona, dali přednost práci před láskou. Přesto spolu stále udržovali kontakt.

Když Izabel viděla zmučené tělo doktora Pánka, ihned si na Mikloše vzpomněla. Svému maďarskému příteli zavolala přes skype. Měla štěstí doktor reagoval po několika výzvách na počítači. Isabel mu vylíčila situaci a namířila kameru na katatonického doktora.

„Igen,“ řekl psycholog, „nem néz ki jól,” usoudil.

Doktorka pokyvovala hlavou, Pánek cosi znovu něco nesrozumitelně zamumlal.

"Mit mondott?” ptal se Mikloš
„Nevím, vůbec to nedává žádný smysl,” odpověděla Isabel.
„Beszélj magyarul!” napomenul ji psycholog
„Bocs, nincs értelme,” opravila svou chybu doktorka.
Hovor byl náhle přerušen. Doktorka se snažila jej opět navázat, ale monitor počítače zčernal. Tu uslyšela pištění, otočila se směrem k místu odkud ten protivný zvuk vycházel. Byla to nádoba na bioopdpad. Převržená. Laboratorní myši, které uklízečka do nádoby vyhodila, zázračně ožily. Neuspořádaně vylézaly z nádoby, slepě bloudily po laboratoři, aby nalezly nějakou kořist a znovu zalezly zpátky do koše.
Isabel pochopila, že původci přerušení kontaktu do počítače i ukousnutých boltců jsou právě ony - myši! Jejich vlčímu hladu mohlo padnout za oběť cokoliv. Pak si všimla, že doktor ožívá, ze zkroucené polohy se přesouvá do polohy skrčence. Chtěje se postavit na všechny čtyři, snažil se otočit o sto osmdesát stupňů, ale lehátko tyto prostocviky nevydrželo a složilo se tak hloupě, že se horní díl lehátka sklopil směrem k doktorově hlavě bez uší a praštil jej do hlavy.
Většina laboratorních myší přestala mlsně rejdit po laboratoři a s úžasem sledovala doktorovo počínání. Dost možná čekaly, jak akce dopadne, aby mohly znovu pokračovat v lačném ohlodávání páně doktorovy somatické schrány.
Doktor po nehodě omdlel. Isabel se jej rozhodla ochránit. Říkala si, že zavolá o pomoc. Ale komu? Co by tomu řekli kolegové, kdyby se v ústavu objevila policie jen kvůli tomu, že se po laboratoři rozutekly myši? Museli by si říci, že je opilá, usoudila. Vzala smeták a začala s hlodavci bojovat.
„Kšá, kšá!” křičela, ale čím více křičela a máchala smetákem, tím byly myši bojovnější. Zdálo se jí, že ta hbitá bílá tělíčka přibývají tzv. "Flegrovou ultraexponencionálou". Musela před náporem malých geneticky zmutovaných hlodavců ustoupit. Rychle za sebou zabouchla těžké dveře laboratoře. Doktora Pánka zanechala svému osudu.
Nově vypěstovaná vakcína omega na rozdíl od myší za dveřmi nezůstala. Isabel Vránová byla pacient nula.
Doktor Pánek byl při vynalezení vakcíny na dobré cestě, avšak útočné myši si vzali jeho tajemství do svých hebkých kožíšků a Isabela Vránová dílo nic netušíc dokonala.
V roce 2026 se svět vylidnil, mutace omega vítězila. Lidstvo bylo nakonec vymazáno z povrchu zemského jen kvůli tomu, že jeden doktor upřednostnil své individuální zájmy nad zájmy společnosti.
Svět ovládli drobní hlodavci...