Kolika režimů se ještě dožiji?

Za dvacet let, co zde ještě snad budu, bych se mohl ještě nějaké změny dočkat. Zatím jsem zažil socialismus a kapitalismus, někde v povzdálí se rýsuje ekologismus.  

Všeobecnou vírou, že může být stále lépe a lépe, jsem ztratil teprve při čtení knihy A. C. Clarka „2061: Třetí vesmírná odysea:“. Právně zde líčí autor různé vzlety a propady civilizace. Také dnešní doba se neustálému zlepšování jaksi vymyká.

V socialismu jsem prožil půl života. Byl to přesněji řečeno reálný socialismus. Často je toto období nazýváno komunismem, někdo si plete dojmy s pojmy. Vládla nám sice komunistická strana, ale to je tak všechno, co měla s komunismem společného.

Občas se setkávám s dalším omylem, kdy je komunismus dáván na roveň s fašismem nebo nacionalismem:

Marx: „Komunismus je opravdovým ukončením mezi člověkem a přírodou a člověkem a člověkem, opravdovým ukončením sporu mezi existencí a podstatou, mezi zpředmětněním a sebeuskutečněním, mezi svobodou a nutností,mezi individuem a rodem. Je rozluštěnou hádankou dějin a ví o sobě jako o tomto ruzluštění.“

Fašismus (wikipedie): „Fašismus je označením typu politické ideologie, jejímiž typickými rysy jsou zejména autoritativní a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus, militarismus, sociální darwinismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit.“

Cíle fašismu a komunismu jsou tedy diametrálně odlišné. Československo bylo socialistickou zemí s komunistickou ideologií, nikoliv zemí komunistickou. Spíš než režim totalitní byl autoritářský. Jak by dopadl pokus o demokratizaci socialismu v roce 1968 se nikdy nedovíme. Opět naši borci předběhli o necelých 20 let dobu, perestrojka v Sovětském svazu začala až s nástupem Michaila Gorbačova v roce 1985.

Pamatuji si, jak jsme byli v roce 1986 v Popradu, aby se nám nahoře na Chopku lépe lyžovalo, chtěli si po ránu koupit placatku. Nedostali jsme ji z důvodů ranní prohibice, tím pádem jsme se dozvěděli, že i my jsme se připojili k perestrojce. Z celé perestrojky si tak naši soudruzi vzali pouze tu prohibici.

Dovolte mi ještě vzpomínku na nejlepší politické komentátory té doby: Cyrila Smolíka, zpravodaje z NSR a Jiřího Jambora. Pohoršlivý témbr jejich hlasu a plky, které z jejich úst vycházely, dosud nikdo nepřekonal: „Ať si Sudeťáci hulákají jak chtějí, Postupimskou dohodu podepsal a jejím garantem je Sovětský svaz, náš nejvěrnější přítel a ochránce.“ A je to!

Přišel rok 1989 a Občanské fórum pro všechny. Úžasná euforie ze svobody, ale dopadlo to jako vždycky. Dnes máme reálný kapitalismus, který se v mnohém, zvlášť blbou náladou společnosti, podobá reálnému socialismu. Očekávání se změnilo ve zklamání. „Víra, naděje, zklamání,“ jak praví o životě pan Voskovec v monologu o Sisyfovi.

Kapitalismus je sice ekonomicky úspěšný systém (jak kde), ale s humanitou má jen málo společného. Je nemožné, aby systém založený na maximalizaci zisku, byl schopen zachránit planetu a zároveň, nediskvalifikoval velkou část společnosti.

Aby byla výroba, například energie, ekologická a zároveň přinášela zisk, bude muset být zdražena, tím pádem budou zdraženy všechny ostatní komodity, pokud se to nebude řešit, nastane chaos, přijdou nepokoje. K jejich potlačení bude použit teror, v lepším případě nastane éra ekologismu.

Jsem zvědav, čeho se ještě dožiji?

Jedno je jisté, ať už přijde cokoliv, nakonec to stejně dopadne jako vždycky.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fa%C5%A1ismus