Jsme psychicky nemocná společnost

Naše společnost je šílená, ženeme se za účelem maximalizace zisku do tenat stresu, depresí a úzkostí. Slabší jedinci odpadávají. Každý pátý Čech se potýká psychickými problémy.  

Není divu, že dnešní do zblbnutí zrychlená doba přináší psychické problémy. Nepíši zde o schizofrenii a dalších vážných duševních nemocech, píši o lidech mezi námi:

Najednou se stane, že nemáme čas na nic jiného, než na práci. Stále jsme nuceni pracovat rychleji přesněji, veškerá zodpovědnost je pouze na naší straně. Schází nám čas na vztahy, rodinu, natož aby nám zbýval nějaký čas pro sebe.

Strach a nejistota jsou prvotní příčinnou stresu a úzkostí. Jsme tlačeni do kouta. Je nám vnucováno, že máme odpovědnost sami za sebe a říkají tomu svoboda. Potom se začneme obviňovat, že my jsme ti špatní, neschopní a k ničemu.

Z knihy: Blbá nálada Jiřího Dysmase Loužeckého

Ozval jsem se na inzerát: Hledáme do mladého přátelského kolektivu spolupracovníka. Upsal jsem se, kolektiv nebyl ani mladý ani přátelský. Dostal jsem se ke stroji, který pamatoval ještě éru husákovského socialismu. Byl nespolehlivý, to já za to mohu, že ten krám nejde. V tom přátelském kolektivu nebyl nikdo, kdo by mi poradil, co s tím.

Začal jsem si svou neschopnost znovu a znovu vyčítat. Ráno se mi chtělo blít, permanentně mě bolela hlava. Nespal jsem, jediné, na co jsem se těšil, byl konec šichty. Pět minut mi bylo dobře, než se mi vloudila myšlenka: druhý den tam musím znovu. Sobota a neděle uběhly v bludném víru chmurného obrazu pondělního rána.

Všechno se kolem mě se rozpadalo, nejvíc já, zdálo se mi, že kolem je temná noc, tak temná, že před ní není úniku. Nejraději bych všechno zaspal, ale musel jsem zase do háku. Pronásleduje mě všeobjímající strach. Má takový život smysl?

Většina našich psychických problémů souvisí s prací, se vztahy a s rodinou: výchova dětí, odcizení mezi manželi, péče o staré rodiče, tyto problémy jsou spojené s psychosomatickými projevy. Jsme nejistí sami v sobě, bolí nás hlava, je nám na zvracení a to nejen v době covidu. To jsou problémy lidí, kterých si ani nepovšimneme, drží se nad vodou a jsou si schopni vyhledat psychiatrickou a psychologickou pomoc ve formě antidepresiv a terapií.

Je nás mnoho: pětina Čechů má psychické problémy, ale tam jsou počítáni pouze ti, kteří požádali o pomoc. Zatímco za socialismu byli duševně nemocní lidé schováváni do ústavů, dnes tito lidé, aby se ukryli, berou antidepresiva. V čem je to jiné?

Ale kolik lidí se o pomoc stydí požádat? Své úzkosti pak řeší únikem: gamblerstvím, alkoholismem, nebo drogami, což je cesta do zatracení, k bezdomovectví, na dno. Podle belgického antropologa, filosofa Patricka Declerca by si bezdomovce musel systém vymyslet, aby ty ostatní chodili pěkně makat.

Ne všechno se dá hodit na systém, ale kde je sounáležitost, solidarita a falešné kamarádství, které jsme prožívali za socialismu? Dnes je do zblbnutí adorována svoboda jednotlivce. Se svými problémy si poraď sám, já mám svých starostí dost.

Navíc pokud se snažíte sehnat pomoc, není to jen tak. Vynechám-li dnes moderní koučování, které může dělat každý trouba, tak psychiatrů i psychoterapeutů je málo, jsou drazí a jsou velmi zaneprázdněni. Musíte čekat, naštěstí existují i krizová centra pro psychologickou pomoc jako například RIAPS. Stát má pod svou hlavičkou Národní ústav psychického zdraví, kde lze nalézt dlouhodobější pomoc většinou zdarma. Je to ovšem cesta na dlouho trať.

Kolik lidí na této cestě ztratí trpělivost a uchýlí se k sebevraždě?

Sebevražda je v Česku druhá nejčastější příčina smrti lidí od 15 do 24 let, více jich zemře jen na silnicích. Ročně si v zemi vezme život přes 1300 lidí, přičemž devadesát procent sebevražd je způsobeno přítomností nějaké psychické choroby.

Až vám jednou bude zase Václav Klaus, tak jako v roce 2008, tvrdit, že žijeme asi v nejlepším období naší země, podívejte se do vaší lékárničky. Není zač se stydět: dost možná si odvodíte, že jsme asi psychicky nemocná společnost.

Protože psychickými problémy v tomto systému netrpí asi jen psychopati.

PS. Jan Dysmas Loužecký neexistuje. Dovolil jsem si parafrázovat nápad Stanislava Lema: v knize Dokonalá prázdnota napsal kritiky na neexistující romány.

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/klaus-cesi-se-maji-nejlepe-v-dejinach-40181181

https://www.novinky.cz/kariera/clanek/tretina-cechu-zije-dle-pruzkumu-v-dlouhodobem-stresu-hlavnim-vinikem-je-prace-40061414

https://www.denik.cz/zdravi/dusevni-nemoci-trpi-kazdy-paty-cech.html

https://www.ctidoma.cz/zdravi/psychicke-problemy-rakovina-deprese-primo-souvisi-i-s-dalsimi-vaznymi-nemocemi-rika-lekar