Jak státi komunistou aneb zrada soudružky Semelové

Stačí si přečíst názory antikomunistů, blogy Šichtařové, chvíli pracovat v soukromém sektoru, vzpomenout na českou cestu ke kapitalismu a jste komouš hned.  

Šířící se frustrace věčného kverulanta mě dohnala až k mohutným vratům ulice Politických vězňů č.p.9. První, co jsem zde uviděl, byla směnárna, leč mé kroky směřovaly dál, na politbyro.

Mé kroky směřovaly na politbyro za jasným účelem: změnit tuto stranu vyšumělých papalášů, bílých páprdů se sklony k fašismu na stranu revoluční. Je třeba znovu začít stavět barikády, obnovit lidové milice, vrátit nakradený majetek lidu.

Rozhodl jsem se, že půjdu za soudružkou Martou, tedy Semelovou. Natolik ostře vystoupila proti tomu ohyzdnému sloupu na Staromáku, že právě kvůli jejímu projevu na magistrátu ten sloup stojí. Někdo z nerozhodnutých členů ODS nakonec zvedl ruku pro, jen kvůli tomu, že nechtěl hlasovat jako soudružka Semelová.

Stačil jeden hlas, který nebyl hlasem rozumu, ale hlasem emocí a osobních animozit, aby symbol poroby a útlaku českých zemí ze strany prasečího rodu Habsburků, jak tento degenerovaný rod nazval filosof Ladislav Klíma, a kůl hanby zneuctil matičku rodnou zem. Jsme tam, kde jsme byli: v německém područí.

Tomu musíme zabránit, narychlo jsem dával dohromady program, který soudružce Martě vyložím. Je samozřejmé, že cesta z nevolnictví musí začít právě zde: nádo nam, znovu obnovit slovanskou vzájemnost! Pro stranu to znamená napsat do Moskvy nový zvací dopis.

To, že soudružka Marta je tím správným člověkem, za kterým bych měl se svými požadavky jít, mě přivedla i další okolnost, že i ona, stejně jako ostatní komunisté a soudruh mistr Jan Hus, byla za své pokrokové názory souzena.

Zpochybnila například fakt, že přiznání Milady Horákové ve vykonstruovaném procesu, který vedl k její popravě, bylo vynucené a okupaci Československa z roku 1968 označila za internacionální pomoc.

Co se týče paní Horákové nemohu nemohu sloužit, avšak ohledně internacionální pomoci armád Varšavské smlouvy, lze s ní souhlasit. Jedině díky ní jsme mohli ještě více než dvacet let žít v klidu, radovat se z míru a bezpečí, které nám přinášelo nerozborné spojenectví s lidem Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí, aniž bychom poznali obludnost kapitalismu.

Dále jsem jí chtěl přemluvit, aby strana nekandidovala do parlamentu. Je sice možné, že se do sněmovny nedostane, avšak zasedat v poslanecké žvanírně je samo o sobě zrada! Vzpomeňme na Gottwalda, kterému Stalin správně vyčítal, že se dostal k moci úskokem, nikoliv opravdovým bojem.

Je nutno stranu ostře radikalizovat, ty soudruhy, kteří budou chtít kandidovat do sněmovny, je ze strany vyloučit, to nejsou soudruzi ale konformní jedinci, kteří mají s myšlenkami komunismu tolik společného jako soudruh Ježíš s Róčildem. Nutné je vyloučit též ty soudruhy, kteří podnikají a svého majetku se nechtějí vzdát.

Pro takovéto oportunistické revizionistické odštěpence lze nalézt paralelu v Novém zákoně v citátu soudruha Marka: Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!"

My komunisté, však nemusíme lidi lacině obelhávat pokladem kdesi v nebi, my jim to nebe sneseme na Zemi.

Ano, právě s těmito myšlenkami jsem chtěl zajít za Martou…

Jakmile jsem prošel branou, uviděl jsem ji ve dveřích směnárny, byla cele pohroužena do své práce pro blaho lidstva, myslel jsem, že chce zatočit se směnárníky a znovu jsem vzpomněl na soudruha Ježíše v citátu soudruha sv. Jana:

V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí.Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud!“

Přiblížil jsem se až ke vchodu té místnosti hanby, zaostřil své hledí a tu jsem poznal svůj omyl: Marta počítala tržbu.

Vrhl jsem se do wechselstube jak soudruh Ježíš do chrámu božího a než jsem stačil převrhnout alespoň jeden stůl, už jsem byl Martou jat dvojitým nelsonem a posléze předán Policii ČR. Postaral se o mne praporčík Zifčák společně s podpraporčíkem Růžičkou, kteří mne zpacifikovali a odvezli na tzv. Barťák..

V cele předběžného zadržení vedl jsem "prý" divné řeči, biblické výroky prokládal jsem citáty z Karla Marxe, dokonce jsem vyzýval policisty, aby se stali předvojem spravedlivého boje lidstva za spravedlnost a společně s Lidovými milicemi osvobodili pracující lid ze jha buržoustů a cizího kapitálu.

Nyní žiji v sanatoriu uprostřed lesů, založil jsem zde sověty a stal se komunistou. Dnes máme plénum, budeme hlasovat o vyloučení soudružky Semelové ze strany. Připravujeme se na převzetí moci, učíme se stavět barikády.

Jediná smutná zpráva zapsaná černým písmem do naší kroniky je, že ve věku devadesáti let zemřel oddaný soudruh, tělem i duší komunista, chlapec známý z povídky Šimka a Grossmanna „Jak mě otec posílal stávkovat".

Čest práci a rukám klid!