Genderový maglajz / jak jsem se mýlil v neomarxismu

Těch bůhvíkolik pohlaví už nedokážu přijmout ani ve své představivosti. Proč se takovému zmatení říká neomarxismus, když to s Marxem nemá nic společného?  

Mladí ten genderový zmatek považují za normální, vyznají se, já jsem z toho jelen. Čas nezastavím, asi stárnu. Britský facebook rozlišuje 71 pohlaví! Na to už musíte mít mozek čerstvý, abyste to všechno pobrali.

Ale pozor, to není všechno, nejenže člověk není spokojen ve svém těle, změní si tedy pohlaví, ale navíc má ještě problém se svou sexuální orientací. Muž si například změní pohlaví, stane se ženou, ovšem ženou s lesbickou orientací. Což je opravdu síla. Kdyby dotyčná zůstala chlapem, měla by se ženami normální sex a ušetřil/a by za operaci, ale jak se říká: „Proč to neudělat jednoduše, když to jde složitě.“

Při stavbě Babylónské věže došlo ku zmatení jazyků, Bůh potrestal zpupnost a pýchu. Dnes se téměř po celém světě mluví anglicky, ten plán Mu nevyšel, rozhodl se proto pro zmatení rodů: muž pohlaví cis (cisgender man), žena pohlaví cis (cisgender woman), transrodový člověk, ženské pohlaví, transmasculine a tak dál a dál.

A co na to církev katolická? Zatím ženu za farářku nepřijmou, mají problém s oddáváním homosexuálních párů, co budou dělat, až se do jejího lůna nahrnou transrodový cis muži a ženy? A co když se žena, předělaná na chlapa, mezi ně vetře a stane se třeba biskupem? Naštěstí je katolická církev konzervativní a stoupenci zmatení rodů progresivní, takže tento střet zatím nehrozí.

A co teprve mezirodové vztahy? Těžké je soužití mezi ženou a mužem, jak se k sobě budou chovat cisgender muž a cisgender žena? Vzhledem ke svým těžkostem s rodovou orientací možná lépe než heterosexuální páry. Obyčejní homosexuálové jsou v dnešní době již normální břídilové.

Naprosto pošahané nad rámec rozumu je nechat malé robě vybrat si pohlaví. Nejen že některé rodiny mají volnou výchovu, dítě jim může lézt po hlavě a nic se neděje, neboť je třeba nebrat mu jeho osobnost, ale teď si navíc bude moc vybrat i své pohlaví. Až tyto děti vyrostou budou ještě zmatenější než jejich rodiče a svět s nimi. Ještě, že toho nebudu.

Co má tedy gender společné s marxismem? Snad to, že problematika genderu může zahrnovat například i společenské nerovnosti mezi heterosexuální většinou a homosexuální menšinou. Ona menšina o níž zde píši, je natolik zahlcena svými problémy, že si sotva všímá daleko horších nerovností a křivd, tudíž s marxismem  nemá nic společného.

Pohlaví i v dnešní době zůstávají dvě, ostatní je psychologický a sociologický konstrukt. Na problém neomarxismu jsem narazil v přednáškách filozofky Anny Hogenové. Anna Hogenová mimo jiné říká: „Podle neomarxistů podstatou jejich svobody je například možnost třikrát za život změnit své pohlaví. Neomarxismus nemá žádný pevný základ.“

Dokonce v cyklu přednášek o neomarxismu tvrdí, že tito lidé obsazují západoevropské univerzity a snaží se dostat k moci, mít vliv na mladé. Jednou ze snah Karla Marxe bylo, aby filozofie svět nejen vykládala, ale aby jej měnila, k tomu je potřeba mít moc a právě neomarxisté se přesně o to snaží.  Nezbývá mi, než zde parafrázovat název knihy pana prezidenta Zemana „Jak jsem se mýlil v politice“ na povzdech: „Jak jsem se mýlil v neomarxismu."

https://refresher.cz/46666-Britsky-Facebook-rozlisuje-71-pohlavi-Co-kazde-z-nich-znamena

http://www.cavi.cz/gender.html