Ekonomie – nesolidní věda nesolidních solventních lidí

V pohádkách většinou takoví přicházejí do pekla, v Bibli neprolezou uchem jehly. Ekonomové jsou novodobí šamani, nejhorším z nich byl Milton Friedman, který povýšil volnou ruku trhu na boha.  

Milton Friedman a jeho žáci pohřbili solidní kapitalismus nejenom doma, ale i po celém světě. Chicagská škola, tak si říkali. Argentina a Chile, kde hoši této školy pomocí tvrdých represí zaváděli své hospodářské reformy, proti nimž byl náš rok 68 procházka růžovým sadem, by mohly hovořit. Naprostá privatizace a laissez-faire rovná se prosperita, připomíná Leninovo: elektrifikace a Sověty rovná se komunismus.

Také tvrzení, že kapitalismus rovná se demokracie, je omyl. Kapitalismus je prostě proteovská bestie, která se dá naroubovat na každou ideologii. On funguje, ve své podstatě má však zabudovaná období recese. Jsou to právě ekonomové, kteří nám tvrdí, že je to tak v pořádku.

Ekonomům totiž nejde o lidi, jde jim pouze o zisk. Pro ekonomy nejsme lidé, jsme pro ně pouhé lidské zdroje. Jako se zdroji je s námi také nakládáno. Není pak divu, že jednou z jejich hlavních vlastností je oportunismus a sklon k podrazům. Zažil jsem to na vojně. Nebylo v armádě větších volů než byli inženýři ekonomie. Všechny ekonomické školy, které na nás chrlí poučení ekonomičtí všeználkové, což je další vlastností těchto falešných proroků, jsou falešné a prázdné, jak druhdy býval Topolánek. Ostatně vidíme, že i autor tohoto výroku, pan Klaus, je toho názorným dokladem.

Jak je možné, že jen pár z nich předpovědělo krizi v roce 2008? Měli snad ostatní zaprášenou křišťálovou kouli, z níž věští své prognózy? Zvláštní, že se stále najdou hlupáci, kteří tvrdí, že krize nebyla zaviněna ziskuchtivostí bank, ale chamtivostí obyčejných lidí. Kdo z lidí by nechtěl pěkně bydlet, je přeci na zodpovědnosti bank a jejich ekonomů, aby si ověřili schopnost splácet. Získání střechy nad hlavou je vážný problém. Buď musíte počkat, než vám pomřou příbuzní, nebo se zadlužit na půlku života, případně platit vysoký pronájem.

V tomto smyslu, je naprostou ohavností, že i v nejbohatších zemích přibývá bezdomovců. Dokonce v opravdu bohatém Lucembursku najdeme na nádraží skoro stejnou partičku, jako u nás na Hlavním nádraží. Jen jsou slušnější a místo krabicového vína popíjejí cinzano.

Ani u nás, ani v Lucembursku, se tento jev v časech před privatizačním převratem ekonomiky téměř neobjevoval, byť u každé země z jiné příčiny. Už jen na neúctě k lidem na okraji, je vidět zrůdnost sytému, který není ani spravedlivý, ani rovnostářský, i když tvrdí, že je postaven na dělbě moci. Možná se tím myslí, že podnikatelé se za odborného dohledu ekonomů společně šábují o zisky s politiky a soudci, kteří to jistí zezadu.

Byli to jistě ekonomové, kdo vymyslel, že jedině poctivou a usilovnou prací se dá zbohatnout. To možná platilo za dob Adama Smithe, ale nyní již to dávno není pravda. Známé motto – halíře dělají talíře – je snad ještě pitomější, i když pan Rittig, který měl údajně z každé vytištěné jízdenky pár halířů, by nesouhlasil. Zde platí klasická poučka z knihy Kapitál: kvantita se v jistém případě mění v kvalitu.

Stačí jedna malá „chřipečka“ a najednou vidíme, jak je idea volného trhu a podnikání v koncích. Dříve opomíjená a jakoby pro nás samozřejmá zaměstnání jsou teď důležitější, než je profese přeplaceného ekonomického analytika v Liberálním institutu.

Na závěr bych chtěl sdělit, že ekonomové jsou sice zavrženíhodná sorta lidí, avšak daleko nejhorší sortou jsou golfisté. Pokud se někdy setkáte s ekonomem, který je zároveň i golfista, utečte!

Všem, koho jsem nějak urazil, se omlouvám. Ale jak se říká: "Kdo se cítí, ten se vtípí."