Už jsme se dočkali. Blbost je nesmrtelná.

Jak právě od Vás příkladné.

Jsem toho názoru, že pokud člověk žije smysluplný život, po nesmrtelnosti netouží. Takový člověk bere smrt jako součást života, přesněji řečeno jako přirozené zakončení pozemského putování.

Z ekonomického hlediska není nesmrtelnost důchodovým systémem ufinancovatelná.

nesmrtelní budou jen miliardáři

Nedávno jsme se s rodinou dívali na film a já jsme podotkla, že by bylo skvělé žít 10000 let. Všichni ostatní si myslí, že tedy rozhodně ne. Viděla bych umírat přátele, jejich děti, jejich děti, jejich děti... až by třeba ten rod vymřel. Viděla bych jak vznikl nějaký ostrov a pak zase zanikl, vznikaly by říše a viděla bych i jejich pád. Možná bych se jednoho dne bála navázat s někým blízký vztah, protože bych věděla, že já ho nebo ji přežiju a přežiju i jejich praprapra...potomky. Nutně bych musela být zklamaná a unavená z toho, co vidím. Asi mají pravdu, ale i tak by mě to lákalo

Otázka taky je, v jakém věku by se to stárnutí zastavilo.

Jestliže někdo žije svůj život naplno, je nucen se někdy poprat s určitými těžkými situacemi, zklamáními, prohrami, ale i výhrami musí být ve stáří nutně unavený a tak touží po takovém odpočinku, kde už nebude nic...

Případ žen v rodině, mne dovedl k poznání. Tchýně 87 let, fyzicky nesmírně dobrá. Sbírá stébla z dlažby na chalupě! - "Neví kdo je a kde je". Okradena o radost z vnoučat a vlastních dcer. Nezná je ! Hlava nefunguje ...

Teta, 95 let - zase funguje. Říká mi - "Synovče, za co jsem trestána" ? Odešla ji dcera bez dětí, manžel a.je asi 50 let vdova! Podobně přichází o kamarádky. Samota ji tíží, tedy si stále voláme ... (Náplast chabá) .

Popisované, mne dovedlo k zamyšlení. Na podchodu, určitě nic veselého není. Pokud ovšem byly dodrženy - života smysluplné atributy, budiž. Zejména radost, z vlastního potomstva. Pak starší člověk vidí, že život smysl měl. Mé poznání ? "Není horšího trestu, jako nesmrtelnost"! Žít a dívat se na tu hrůzu kolem sebe

Ano, na starých lidech je vidět, o čem je vysoký věk - moje tchýně asi 97 let - už pár let jen polehává, paměť dobrá, ale v noci nespí a budí všechny v bytě, aby jí pomohli na záchod. Zbyla tam už jen jedna její dcera, zatím je schopna ji 7x za noc doprovázet na wc, vnuk radši utekl. To se moc nedá. Tělo funguje v průměru tak do 70 a někdy ani to ne. Pak už to žádná velká sranda, ten život není. Ale je fakt, že existují jakékoliv typy lidí - cokoliv si vymyslíte, to tu žije, takže věřím i tady té přispěvatelce, že by chtěla žít 10 000 let. Někdo by dal třeba i milion.

Zajímavý článek, zajímavé téma - docela souhlasím s tou starou paní, že žít nekonečně dlouho by byla totální nuda. Jedině že by vědci každý den vymazali člověku paměť a on by do dalšího rána naskočil nadšeně jako batole? I tak z toho trčí ta zřejmá tupost existence. K čemu by byl takový stupidní život?... A dále vědomí: je to opravdu problém - vědci zatím vědí, že ho produkuje neokortex, ale pochybuju, že vědí něco o podvědomí či nevědomí...nebo jen málo. Představme si noc, kdy máme špatné sny - probudíme se celý vyděšení, stane se chybička a člověka překopírují do počítače tak, že on bude v těchto fantasmagoriích pořád - takové peklíčko či očistec. Nechají ho pak, aby se vypnul? Nebo ho budou zkoumat?

Někteří autoři fantasy/sci-fi operují v otázce nesmrtelnosti s domněnkou, že lidský mozek není schopen si tolik zapamatovat. Takže nesmrtelný si pamatuje cca posledních 150 let, co bylo předtím zapomíná.

"naskenovat vědomí" už to samo zní nějak nesmyslně, protože vědomí je cosi jako jiskření mezi neurony, naskenovat asi snad jde neuronovou síť, ale těžko interakce mezi nimi...a nesmrtelnost - vědci prostě zkoušejí, na čem vydělají - takže milostivá, vy se račte bát, že umřete, tak tady pro vás máme pilulku nesmrelnosti, budete žít o 5 let dýl, přijde to na 5 milionů dolarů