Dny hrůzy

Jak jinak nazvat Silvestr a Nový rok. Jeden den se národ opije a druhý pak s kocovinou slaví rozbití Československa, vydávané za Den obnovy samostatného českého státu.  

 Vzhledem k tomu, že není co slavit, jde o blbost na kvadrát. Každý rok vyhrává zrada a lež nad… nad čím vlastně? Vždyť u kolébky české státnosti stály společně se zlodějnou všechny shora uvedené vlastnosti. Dosud nechápu, proč Klaus s Mečiarem nesedí za velezradu a cílené rozkradení republiky? Snad proto o Silvestru zbídačený, ohlupovaný a přiožralý lid bouchá šampaňské a střílí zábavnou pyrotechniku, až se lesy zasažené kůrovcem otřásají. Nad Prahou se line záře a dunění jak u Verdunu. Zvířata a neurotici se v tu dobu chvějí úzkostí a lají na lidstvo zlé, blbé a zločinné a počítají hodiny, minuty a vteřiny, kdy konečně celá ta nesmyslná glorifikace stupidity utichne.

 Nový rok znamená, býti zas blíž k Nicotě! Věřícím je hej, ale co ti ostatní, které Tam nic nečeká? Proč ti slaví? Možná proto, že se to tak dělá vždycky, nebo proto, aby aspoň na chvíli zapomněli, že podle Heideggera jsou jejich životy pouhým čekáním na smrt.

 Už jenom nějaký Bůh nás může zachránit,“ to též napsal Martin Heidegger. Lidstvo má možná šanci, kdo ale zachrání naše pejsky? Příští rok má být každý pes očipován. Když čipovat, tak všichni: kočky, slepice, kozy, krávy, ovce a všechna domácí zvířata. Nakonec bych vrazil čip i do zadku úředníkovi, který tuto kravinu vymyslel.

 Jaké další nesmysly si homo sapiens sapiens na sebe, na zvířenu i květenu, na planetu Zemi do příštího roku vymyslí zatím nevíme, víme jen, že i příští rok se tyto dny hrůzy budou znovu opakovat, už teď se na ně netěším a to ty nadcházející jsou přede mnou!