Chtělo by to novou Antichartu!

Ať jeden každý umělec jasně prokáže na čí straně je, zda opravdově stojí za evropskými hodnotami, nebo na straně prokremelské dezinformační scény.

Dnes jsem poslouchal pořad „Zlaté časy“ Václava Kopty. Jedna věc mě zarazila, pan Kopta vyprávěl, jak byl na návštěvě u kamaráda, který je na tom zdravotně špatně, poté byl účasten jednomu rozhovoru, ve kterém se jej novinář ptal na politiku. Pan Kopta ovlivněn předchozím zážitkem mu odpověděl, že takovou pitomostí jako je politika se nemíní zaobírat, že jsou daleko závažnější věci. Skutečně? Tak takhle ne, pane Kopta!

Každý umělec má nejen právo, ale i povinnost prokázat na čí straně stojí! Někteří již to svou účastí na demonstrací Milionu chvilek pro demokracii jasně projevili, že stojí za prezidentem, přestože se mu nic nedělo. Ovšem, a to je třeba si uvědomit, byla-li by naše demokracie v ohrožení, tito lidé by stáli společně s tisíci Chvilkaři jako vojáci v záloze! Pan prezident je neoddiskutatelně prezidentem všech, byť jako rovina chlap by měl správně hlásit k hnutí Stačilo!, což si však nemůže dovolit, neboť je též zosobněním demokracie a našeho směřování na Západ, ať už ten směřuje kam chce. Třebas aj do řiti.

Dobrá, snad se někomu bude zdát, že prezidentská kancelář i s neplaceným přítelem, panem Kolářem, je tak trochu filiálka hnutí Spolu, ale to si skutečně může myslet jen nějaký arcidezolát typu pana Hejmy, jehož jmenuji, abych neodbočoval mimo umělecké prostředí.

Vlastně mi je Petra Pavla trochu líto, jak krásný život mohl mít, kdyby z něj neudělali prezidenta. Teď jej navíc nutí, aby kandidoval na další čtyři roky! Znovu a znovu opakovat předepsané plky na shromážděních politických aktivistů se mu musí zajídat. Opatrně se další své kandidatuře vzpírá, ale jako voják je zvyklý plnit rozkazy. Jediné řešení pro něj by mohlo být, aby kandidoval za Motoristy. Asi víte, kam tím mířím.

Nechme lítost za Petra Pavla stranou a vraťme se k tématu. Buďme zatím vděčni za dotazy novinářů, kteří se otázkám – umělec a politika věnují. Dejme umělcům volný prostor, aby mohli volně vyjádřit své politické názory, ať víme, kdo z nich je schopen postavit se za správnou věc a podle toho vybírejme. Nazvěme tento proces malá Anticharta.

Když například v dnešní Partii pan Fiala obhajoval neobhajitelné, tedy politiku své vládní koalice v minulém období, můžeme se umělců zeptat: „Byla ,Obrana Fialova´ úspěšná?“ Podle odpovědí pak zjistíme, zda je na straně dobra, či je to jen sprostý méněcenný dezolát.

Dle mého jsou otázky novinářů (malá Anticharta) málo, demokracie potřebuje pevné lidi! Lidi přesvědčené! Lidi odhodlané! Ne takové, jako je pan Kopta a jemu podobní, kteří pokládají politiku za pitomost. Na tyto lidi je třeba působit a dostat je na tu správnou stranu. Z toho důvodu bych navrhoval, aby umělecká scéna svým podpisem vyjádřila souhlas k hodnotové politice Petra Fialy a dalších pidistran, jež nám sice se svými hodnotami znepříjemňovali životy, ale na lidech tu nezáleží, důležité jsou přeci hodnoty!

To jsou zcela pádné důvody pro vznik další Anticharty! Namísto slova Anticharta, které asociuje dobu totality, bych tento proces, v němž musí každý z umělců odhalit své pravé ledví, nazval: Antidezolé déclaration.

Každý z předneseného může vidět, že i já stojím za prezidentem, jako důkaz publikuji angažovanou básničku, kterou jsem již jednou napsal někam do komentáře:

Ať žije náš prezident!

I když nebyl disident,

přesto je pan Petr Pavel

pro nás jako druhý Havel.

Nečekám žádné ovace, pochválím se sám: „Je to veliké a nádherné!“ jak by řekl Donald Trump, kdyby to napsal on. Dokonce se musím pochlubit, že jsem se v předposledním řádku zdržel napsat: „přesto soudruh Petr Pavel.“

Jsem proto již na té správné straně?