Bankéř radí, novináři informují, my pátráme.

„Guvernér České národní banky Jiří Rusnok míní, že je jasné a samozřejmé, že každý má někde bokem našetřené tři platy, respektive trojnásobek svých měsíčních výdajů.“ Tomu se říká: hraběcí rada.  

Zde jsem si vzpomněl na seriál Krok za krokem, kdy synovec Cody řekne svému strýci Frankímu nějaký naprostý nesmysl a on mu sardonicky odpoví: „Jasně Cody.“ Tak tedy: „Jasně Jirko, víme, že bychom měli mít pro všechny případy podle tebe našetřeno asi 66 tisíc, ale kde na to máme vzít?“ Možná si pan Rusnok, stejně jako Marie Antonieta, myslí, že když lid nemá na chleba, má jíst koláče.

 Kde na to vzít to nám Jirka/Cody neporadí a neporadí nám to ani novináři, kteří zjišťovali „finanční polštář“ pro jednotlivé kraje. Je jedno, že v Karlovarském kraji si vystačíme s 59 tisíci, zatímco v Praze musíme mít 77 tisíc, tedy již řečené tři platy. Kdo z vás to má? Mnoho z nás okolo 20 tisíc nebere a ti, kteří tolik berou, z toho neušetří. Pokud by se to podařilo, bylo by třeba radikálních škrtů v rodinném rozpočtu. A zde se dostáváme do naší rubriky: my pátráme.

Pro rodiny, které mají děti, nebo děti čekají, vidím jediné východisko: zbavte se jich! Šetřit s dětmi nelze. S výhradami by se dalo ušetřit na jedináčkovi, pokud ho dáte do dětského domova, nebo ho budete chovat stranou od civilizace. Ani tehdy, pokud se vám podaří zbavit dětí, nemáte vyhráno. Musíte něco jíst, někde bydlet, pořídit si vybavení do bytu, mít mobil, živit automobil, mít počítač, také spotřebováváte energii a to vše něco stojí, mnohdy víc, než je jeden průměrný plat. Pokud žijete v páru, tak nejméně jeden a půl výplaty padne na tyto výdaje. Další peníze pak stojí vaše koníčky a společenský život. Pokud jste singl bez ambic, není vám pomoci. Můžete být rád, že máte předraženou garsonku a zbude vám na jídlo. Zoufalce jako svobodné matky , důchodce, invalidy a podobné existence, jsme do našeho pátrání nezařadili.

Zatím tedy náš průzkum vypadá bezvýchodně, avšak nevzdávejme to, stačí se sama sebe zeptat, co ještě nepotřebujeme. Vzpomeňme na Sokratův výrok na trhu: „Na světě je tolik krásných věcí, které nepotřebuji!“ od toho bychom se měli odpíchnout. Pokud jsme se již zbavili dětí, můžeme se klidně zbavit i mobilu, počítače a auta, možná i nábytek je zbytečný, stačí bedny od banánů. A k čemu tolik beden se všemi zbytečnostmi? Jsou k ničemu, stačí jedna bedna. Nestačí nám nakonec jen kartáček na zuby, svetr, tričko, džíny a jedna teplá bunda na zimu? To všechno se vejde do jedné igelitky. A proč vlastně mít kvůli jedné igelitce byt nebo dokonce dům? Dům nebo byt prodejme, stačí garáž, maringotka, nakonec i na Wilsoňáku je teplo! K pití budeme pít vodu z nehlídaného kohoutku a jídlo, buď z popelnic kolem restaurací a jídelen, pro pokročilejší je možné živit se pránou. A máme našetřeno!

A na co nám ten finanční polštář nyní bude? Můžeme si koupit dům nebo byt, vybavení do nich, auto, počítač, mobil, pořídit si děti a přečíst si kolik si máme ušetřit „na potom“ podle guvernéra České národní banky. „Jasně Cody.“

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/bokem-si-dejte-66-tisic-korun-radi-guverner-rusnok-85204?dop-ab-variant=0&seq-no=1&source=hp&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null