Sugestivní demonstrace síly.

Rusko zakřičelo na všechny strany, že je zpět mezi nejsilnějšími tohoto světa. Kdo to nebere v úvahu, je naivní hlupák, i kdyby byl shodou okolností americkým prezidentem. Přehlídka mohla vyvolat respekt, mne ale mrazilo v zádech.  

Odhlédneme-li od takového „podružného“ detailu, že se této nesporně velmi významné události, jakou byla nedělní přehlídka v Moskvě, nezúčastnil ani americký prezident, či alespoň představitel vlády, ani prezident Francouzské republiky, ani reprezentant britské koruny, tedy zástupce zemí původní protihitlerovské koalice, můžeme hodnotit spektákl na Rudém náměstí jako velmi zdařilý a působivý. Ruský medvěd se zase postavil na zadní a ukázal, jak je vysoký a mohutný.

O lidském potenciálu ruské armády nelze pochybovat. Přes všechny nesmyslné informace o tom, že morálka ruských bojových jednotek je v rozkladu, že kvalita ruského velitelského sboru je na nejnižší úrovni v moderních dějinách a že ruská bojová technika je zastaralá a neudržovaná, je na místě vzít konečně v úvahu fakt, že Rusko v tuto chvíli disponuje brannou mocí, která je nejen srovnatelná s jakoukoli na světě, včetně té americké, ale že je schopna v budoucnu vést účinně válku s kýmkoli na této planetě.

Předvedená technika byla také velmi působivá. Nejnovější tanky T 90 s kanonem 125 mm a laserem řízenými střelami, protivzdušný obranný systém 4.generace S 400, nebo mezikontinentální balistické rakety TOPOL M s jadernou hlavicí a moderní letecké prostředky potvrdily, že ruská armáda má nepochybně špičkové vybavení a její zbraňové systémy jsou na současné světové úrovni. A je třeba také vzít v úvahu i vysoce moderní bojová plavidla, včetně skvělých jaderných ponorek.

A ještě z jedné souvislosti jde strach. Ten ozbrojený kolos, všechna ta technika a více než milionový lidský potenciál bude potřebovat uplatnění v reálu a bude potřebovat nepřítele, jehož pregnantní vymezení se ukončením studené války poněkud zamlžilo. U ruské armády bych také předpokládal, že by její vyšší generálové příliš dlouho neváhali jít do konfliktu a sáhnout tak ke krajnímu řešení v jakékoli příslušným způsobem vyhrocené situaci, kterou lze v budoucnu očekávat konec konců i vzhledem k nepříznivému vývoji celosvětové ekonomické situace a k postupnému snižování zásob strategických surovin. V ruských ozbrojených silách se totiž nepochybně sešly dva základní faktory možného vzniku válečného konfliktu. Nahromaděná technika, kterou je nutné udržovat, obměňovat, složitě vyřazovat a na jejímž dalším rozvoji, modernizaci a tedy i použití mají logický zájem výrobci a prodejci zbraní a na straně druhé militantní nátura a chuť bojovat u vyšších velících kádrů, vychovaných ještě v období studené války a v atmosféře nesporné slávy Sovětského svazu. Všechny tyto faktory, jejichž souhrn odborníci nazývají dispozicí k válce, jsou v současné době v Rusku transparentní a nelze je přehlédnout.

A naše armáda? Nechci srovnávat nesrovnatelné a nemyslím si, že by nás mělo Rusko pozítří napadnout, ale když si vzpomenu na naši poslední „přehlídku“, kde v podstatě scházely ještě bojové svazky tramvají, počišťovacích vozů a obytných karavanů, napadá mne logická otázka, proč vlastně takovou armádu v dnešních podmínkách držíme. Armádu, kde je dnes cca jeden generál na 300 příslušníků armády (včetně úředníků) a které ke štěstí pravděpodobně schází ještě nákup několika ponorek, které by se mohly event. také uplatnit na zahraničních misích. Nemyslím si ale, že by se český stát měl spontánně zbavit jakýchkoli složek teritoriální obrany. Řešení by tady ale bylo. Místo klasické armády, jejíž jediné uplatnění v zahraničních misích je z hlediska celospolečenských potřeb velmi sporné, ustavit opět četnictvo po vzoru moderní francouzské Gendarmerie Nationale, vojensky organizované (včetně kasáren v daném místě), velmi dobře a všestranně vybavené, které by plnilo na daném území především bezpečnostní úkoly v boji proti kriminalitě, ve striktním udržování veřejného pořádku, v boji proti kriminalitě mládeže, ale také v oblasti záchranářských akcí. Její příslušníci mají respekt a příslušnou autoritu a nikdo si z nich neutahuje. V těchto, prakticky ryze vojenských složkách, by se řada mladých lidí, inklinujících k tomuto způsobu života, jistě s úspěchem uplatnila. Tyto složky by samozřejmě nepotřebovaly ani nadzvukové stíhačky, ani předražené Pandury s vybavením pro boj s obrněnou technikou. Bojovaly by totiž s tím, co tuto společnost skutečně pálí. Se společenským odpadem, s kriminálníky všeho druhu a bezpochyby by nepotřebovaly ani přemrštěné počty generálů a plukovníků. Řešily by problémy, které za nás ani NATO, ani EU řešit nebudou. A konec konců nedělám si pražádné iluze, že by nám Aliance, nebo snad ostatní státy Unie pomohly, kdyby nás skutečně někdo napadl. Tak k čemu si nalhávat, že máme nějakou armádu. Nemáme. Jen nás tato iluze stojí velké peníze a přináší svými přemrštěnými nároky tučné provize těm, kteří obranu berou jako docela výnosný kšeftík. Ti četníci by alespoň k něčemu byli. Nevypadali by sice jako supermani z amerických válečných filmů, ale byli by tam, kde by byli potřeba. Což se o naší současné armádě říci nedá.

A závěrečná vize? Rusko do deseti let opět ovládne svoje bývalé evropské teritorium. Jistě jinými způsoby, než kdysi, ale opět s aktivní, byť jen psychologickou podporou své armády, kterou v neděli předvedlo. A Spojené státy? Pokud si do svého čela budou dál stavět naivní vizionáře a táborové kazatele, pak Evropu vyklidí a budou rády, že ubrání své území. I to je bude tak jako tak stát hromadu peněz, které již dnes nemají a mít nebudou. Je dokonáno.