Má kardinál Vlk právo na názor?

Na našich internetových mediích se v posledních dvou dnech vyostřila diskuze k vyjádření kardinála Vlka k volbám do EP. Kdyby této diskuze nebylo, většina lidí by si názorů otce kardinála ani nevšimla. Jsme totiž většinově národ bezvěrců a já k nim patřím.

Onen názor, o který jde, může čtenář sám posoudit na osobních stránkách Miloslava Vlka, na adrese www.kardinal.cz. Jedná se o článek ze dne 3.června 2009 pod názvem „Volby do Evropského parlamentu“. Pozornosti čtenáře doporučuji zvláště poslední odstavec, zaměřený právě na ony aktuální volby, které dnes začínají i u nás. Diskuze se odvíjí od dvou základních otázek. Jednu jsem vyjádřil již v názvu článku. Má tedy Miloslav kardinál Vlk, 35. arcibiskup  pražský, metropolita a primas český, právo na vlastní názor k tak poměrně důležité věci, jakou je volba poslanců do Evropského parlamentu? Druhou, protikladnou rovinou v oné diskuzi je konstatování, že kardinál Vlk, jako hlava římskokatolické církve, se vyjadřoval k otázce „veřejné“ a tedy (podobně jako prezident republiky Václav Klaus), nemá ve věcech veřejných, jako osoba představující (a tedy i ovlivňující) část naší veřejnosti, právo na soukromý názor. Kde je pravda? 

Rád bych ještě předeslal, že pan kardinál Vlk dělí v onom posledním odstavci české politiky na „nezodpovědné“, tj. ty, kteří vyslovili, nebo alespoň přispěli k vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka a na druhé straně na ty, kteří ctí a prosazují „křesťanské a duchovní hodnoty“, tj. jinými slovy podporují politiku bývalé vládní koalice a jsou proti Paroubkovi a jeho partaji. Ty „nezodpovědné“ doporučuje pan kardinál nevolit, ty druhé naopak volit a podpořit. Právě toto rozdělení naší politické scény lze podle mého názoru označit za nešťastné, nerozumné, nepřiměřené, cílené a načasované zasahování do věcí veřejných těsně před volbami. Tedy nikoli vlastní názor, ale přímé ovlivňování svých stoupenců ve prospěch jedné politické skupiny proti druhé je to, co lze panu kardinálovi jednoznačně vytknout. Na to zkrátka právo, coby veřejný činitel, nemá. 

Bývaly časy, kdy se ve vysokých církevních kruzích takové chyby nedělaly. Vatikán si dokázal uhlídat a prosadit, aby církevní představitelé ve svých prohlášeních dokázali vycházet z hluboké znalosti poměrů a nálad v daném regionu, aby byli trpěliví a nic neuspěchali. Představitelé Vatikánu, kteří za minulého režimu občas do republiky přijeli, měli kvalitnější a hlubší informace o vnitřních problémech, než leckterý stranický tajemník. A dávali si dobrý pozor na to, co, kdy a před kým říci, co a kam napsat. Časy se mění. A ono to je do jisté míry i tím, že existuje internet a že lze „do sítě“ v kteroukoli denní či noční dobu vyslat cokoli, co si může přečíst obrovské množství lidí a co již nelze vzít zpět, přestože to třeba byla jen reakce vlastního myšlení na momentálně špatný fyzický stav. Je ale samozřejmě něco jiného pokud to udělám já, než když to ze stejných pohnutek udělá hlava římskokatolické církve. Doba, kdy různá prohlášení a stanoviska našich církevních představitelů byla důkladně připravována a v církevních kruzích konsultována ještě před vlastním vystoupením, je asi nenávratně pryč.

Pan kardinál zkrátka udělal chybu. Protože jsem ale přesvědčen o jeho osobních lidských a intelektuálních kvalitách, vím, že si tuto chybu dobře uvědomuje.