Volba školského ombudsmana se povedla. Jaký bude ten dětský?

Na MŠMT vznikla nová pozice: školský ombudsman-zmocněnec pro ústavní a ochrannou výchovu. Taky si říkáte, proč potřebujeme dalšího ombudsmana?

Podle ministerstva by se měl převážně pohybovat v terénu, měl by zvyšovat obecné povědomí o dětech v institucionální péči prostřednictvím médií, sociálních sítí a dalších komunikačních kanálů a měl by se pravidelně setkávat a diskutovat s lidmi, kteří s těmito dětmi pracují, a to jak v zařízeních, tak v organizacích neziskového sektoru nebo v jiných službách. Takový výčet sám o sobě nějakou převratnou změnu v systému neslibuje. To bude opět záviset na tom, jaký člověk se školským ombudsmanem stane. Zda bude aktivní a motivovaný za děti v ústavní péči skutečně bojovat.

Jaký by nový školský ombudsman měl tedy být, aby jeho pozice byla smysluplná? Musí mít blízko k dětem – nebát se s nimi mluvit a jít za nimi. Nečekat, že přijdou ony za ním. Musí se také umět na děti naladit – umět s nimi mluvit, a hlavně umět jim naslouchat, neodsuzovat předem a neškatulkovat podle vlastních očekávání, brát jejich názory vážně, a to už není lehká věc, když hovoříte s traumatizovaným dítětem.

Komunikační dovednosti ale nebudou stačit. Školský ombudsman musí taky rozumět českému systému – chápat, kdo a co může udělat, vědět, znát bariéry jednotlivých institucí nebo profesí, orientovat se ve všech formách podpory a nebát se hledat nové cesty. A taky musí umět názory a potřeby dětí zasadit do kontextu našeho systému. Zároveň by se měl orientovat v trendech péče o děti u nás i v zahraničí, protože nadhled a zkušenosti z praxe jsou pro řešení problémů stěžejní. A ideálně by měl mít také nějakou osobní zkušenost z práce s dětmi. Teoretické základy jsou nutná podmínka, ale prožité zkušenosti nás formují více než učebnice.

Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale MŠMT se podařilo nakonec takového člověka najít. Možná ho znáte z médií. Štěpán Jílka se podílel na všech zprávách o stavu ústavní péče, které v posledních letech v kanceláři ombudsmana (toho nejvyššího) vyšly. Český systém bude znát dobře. Vypadá to, že umí jít na dřeň, kromě pravidelných inspekcí v ústavních zařízeních zašel ještě dál. V jednom z nich se nechal zaměstnat a prošel tak náročnou praxí vychovatele. Svou zkušenost tehdy komentoval v rozhovoru pro DeníkN takto: „Když jste někde dva tři dny, nasajete atmosféru, rozklíčujete některé základní vztahy, pochopíte, jak to tam funguje mezi dospělými a dětmi. Když teď ale vidím, co mi dává dlouhodobá praxe, vnímám i tu druhou stranu a obrovskou náročnost. Někdy se soustředíme na detaily, které jsou sice důležité, ale v celkovém objemu práce je to jinak.“ O tom, že se umí na děti a jejich pocity napojit, nemám pochyb, protože jsem ho několikrát slyšela, jak o nich s pochopením mluví.

Do nové pozice tak vstupuje jako člověk, kterému již děti v zařízeních důvěřují a zároveň má vybudovaný respekt zaměstnanců těchto zařízení. Mám z toho upřímnou radost. Děti v ústavní péči budou mít od 1. 4. 2025 toho nejlepšího zastánce. Jeho hlavní úlohou bude podporovat návrh transformace ústavní péče a napomáhání její realizaci.

Bude takový i nový dětský ombudsman? Dětského ombudsmana budou volit poslanci. Kandidáty by měl navrhnout prezident, senátoři a orgán složený z představitelů vysokých škol. Při výběru má poslancům pomáhat hodnotící komise. V ní musí být i děti starší patnácti let a organizace zastupující zájmy dětí. Dětský ombudsman by měl začít pracovat od 1. července 2025. Přesto poslanci zatím ještě ani nezahájili diskusi o nominaci osob do hodnotící komise, natož aby proběhla diskuse o možných kandidátech na tuto pozici. Na co tady čekáme?