Děti z Ukrajiny budou naši solidaritu potřebovat dlouho

Vlna solidarity s Ukrajinou znovu dokazuje, že jsme ochotni nezištně pomáhat, jak jen umíme. Vytrvejme v tom, bude to potřeba. 

Úkol několika příštích dnů je jasný. Dostat válečné běžence z Ukrajiny do bezpeční. Dopřát hlavně matkám s dětmi střechu nad hlavou, teplé oblečení, jídlo a naději, že o ně bude postaráno. Tedy základní životní jistoty. Skutečná pomoc a solidarita tím ale teprve začíná. Musíme počítat s tím, že pro řadu dětí se právě teď stává naše vlast jejich novým domovem. Že už se nebudou mít kam, a ani proč vracet. Všichni doufáme v nějaký pozitivní obrat. Že se válečná mašinérie co nejdříve zastaví a zástupci Ukrajiny najdou s Ruskem společnou řeč. Ale připraveni musíme být i na pravý opak.

Jako Česká republika a člen EU jsme na sebe vzali závazek zajistit dětem v nouzi přístup ke klíčovým službám: k bezplatnému vzdělávání, k účinné a bezplatné zdravotní péči, k dostatečné a zdravé výživě a k odpovídajícímu bydlení. Jde sice o závazek směrem k dětem jednotlivých členských zemí EU, ale jde podle mého názoru o nezcizitelné právo každého dítěte. Proto je důležité vzít děti z válečného konfliktu spolu s jejich rodiči skutečně za své. Všichni budou potřebovat velkou jazykovou podporu. Jazyková bariéra je složitá pro každého i v mírových, klidných časech. Co potom v takto vypjatých okamžicích života. Základní znalost češtiny se pro děti i jejich rodiče stane klíčovou – potřebují začít chodit do školy a pohybovat se mezi dalšími dětmi, mít šanci na chvíli zapomenout na to, co prožili. Stejně tak jejich rodiče. Budou potřebovat smysluplnou práci, aby mohli začít skutečně nový život.  

Připravit bychom se měli také na to, že tyto děti budou v mnoha případech potřebovat i psychoterapeutickou podporu, a budou ji potřebovat především ve svém rodné jazyce. Podpořit bychom proto měli i jejich krajany, kteří u nás pracují a úspěšně překonali jazykovou bariéru. Právě oni mohou v prvních týdnech přirozeně podpořit psychiku běženců v novém a pro ně neznámém prostředí. 

A co je nejdůležitější, nepolevujme. Nepůjde o jednorázovou a chvilkovou pomoc. Přijímání válečných běženců je vedle krásného projevu lidské solidarity především závazek. Závazek, že se o děti a jejich rodiny dokážeme dlouhodobě postarat a vzít je mezi nás.