Systém péče o ohrožené děti v České Republice zažívá výrazné zemětřesení. Aby však změny byly opravdu k lepšímu pro ty nejdůležitější – děti – je nutné k tomuto křehkému tématu přistupovat velmi citlivě.
Dosavadní systém byl věcně i rezortně roztříštěn, jednotlivé části spolu nespolupracovaly a mnoho ohrožených dětí bylo umisťováno do ústavů a institucí. Tomuto chtějí celostátně oznámené změny zabránit. Je krutou pravdou, že v tzv. ústavní péči je u nás umístěno procentuálně výrazně více dětí než v ostatních zemích EU. Dalším nepříjemným statistickým faktem je, že když se v ústavech vychovávané děti začnou starat samy o sebe, mají většinou nedostatečnou přizpůsobivost a bohužel některé z nich díky kriminální činnosti končí i v českých věznicích.
Nový koncept, se kterým přišlo Ministerstvo práce a sociálních věcí, by mohl za určitých parametrů uvedený trend otočit. Je však potřeba přesvědčit veřejnost, že výsledně jde o zkvalitnění a lepší dostupnost péče pro ohrožené děti.
Chyby dosavadního systému nemůžeme svalovat na naše sociální a zdravotní pracovníky. Ti odvádí výbornou práci s dětmi, ale rodinu jim přesto nahradit nemohou. Posílení role a podpory pěstounských rodin na straně jedné a transformace dětských center, kojeneckých ústavů a dětských domovů na záchytnou, pomocnou a terénní péči na straně druhé, by přes mnohá současná nedorozumění mohly být správným řešením. Potom děti, které o své rodiče přišly, byly opuštěny či je trápí nějaký handicap, mohou mít větší šanci při nástupu do dospělého života postavit se na úroveň svých vrstevníků.
