Také němečtí teenageři zachovávají vzpomínku na lidickou tragédii

Do Památníku Lidice každoročně dorazí jeden dobrovolník, většinou čerstvý maturant, ze Spolkové republiky Německo, aby zde pracoval přibližně rok. Přesně tak učinil v roce 2018 Jannik Oestmann.

Tomu předcházelo jeho osobní přihlášení do německé organizace „Aktion Sühnezeichen Friedensdienste” (ASF, v překladu Akce smíření pro mír), která posílá celou řadu dobrovolníků do států pohnutých německým nacismem. Tito členové například pomáhají přeživším holokaustu nebo sociálně slabým jedincům, čímž se snaží o jistou nápravu toho, co se za druhé světové války přihodilo. Je to již přibližně 60 let, co se organizace specifickým způsobem vypořádává s německými zločiny. Jannik Oestmann však konstatuje, že „je to práce, která nebude nikdy dokončena.“

Máme morální závazek, že se historie nebude opakovat, tvrdí devatenáctiletý mladík, německý dobrovolník Jannik Oestmann.

Můžeš svoji motivaci pracovat v Památníku Lidice přiblížit?

„Dobrovolnická činnost prostřednictvím této německé organizace může být vynikající možnost, jak se realizovat ve vztahu ke své historii. Obzvlášť pro studenty, kteří se chystají jít po střední škole na univerzitu, je to skvělá příležitost. Umožňuje mně to učit se více o evropské historii a při plnění práce nalézat svůj vlastní postoj k historickým souvislostem. I když jsem nemohl osobně ovlivnit volbu pracovat v Památníku Lidice, neboť pracovní místa přerozděluje samotná organizace, již před příjezdem jsem se zajímal o život lidí během nacistické okupace. Byl to totiž jeden z aspektů, o kterém jsem toho nikdy moc nevěděl…“

Myslím si, že obyvatelé Německa se dokázali se svojí historií vyrovnat velmi dobře. Co si o tom myslíš?

„Z mé vlastní zkušenosti to vidím tak, že témata jako druhá světová válka či holokaust jsou v Německu velice rozšířené a probírané, a to jak ve školách, tak veřejném prostoru. Teď je však otázka, zda se z toho opravdu všichni lidé chtějí poučit. Dnes po více jak 70 letech od konce druhé světové války máme v parlamentu opět extrémní pravicové zastoupení, které bagatelizuje napáchané zločiny. Jeden z lídrů prohlašuje, že Hitler a nacisté byli pouhou kaňkou jinak velmi úspěšné, tisícileté historie.

Skutečně si myslím, že nestačí říci ‚už se to nikdy nestane‘. Jako následovníci našich předků, kteří dopustili tato zvěrstva, máme morální závazek, že se historie nebude opakovat. Doufám tedy, že svojí činností pomáhám k zachování památky lidických obětí z roku 1942 a že alespoň z malé části jsem přínosem.

Rád bych také podotknul, že nějaká masivnější německá reflexe přišla až koncem 60. let 20. století, kdy se děti bývalých podporovatelů nacismu vzepřely proti jejich apatii.“

Někteří lidé však Němce mírně řečeno stále nemají v lásce. Co bys jim vzkázal?

„Myslím si, že dnes již nejsou oprávněni to takhle vidět. Samozřejmě, že to co se v minulosti stalo, nebude nikdy bezvýznamné. Jsou tu věci, které snad ani nemohou či dokonce by neměly být odpuštěny. Nicméně vím, že smíření je možné, a pokud tito lidé nejsou schopni se přes tuto historii přenést (a já je absolutně chápu), mohlo by jim pomoci se spojit s jednotlivými lidmi a promluvit si s nimi. Upřímně, i já Německo příliš nemusím.“

Jak bys popsal v Památníku Lidice svoji práci?

„Mým hlavním úkolem je provádět Němce a anglicky mluvící skupiny v rámci prohlídek. Moc si to užívám, protože nejen, že mohu předat dál informace o lidické historii, ale také se seznamuji s mnoha odlišnými lidmi. Navíc cítím, že mi druh této práce dává mnohem více sebevědomí v mluvení před skupinou lidí, což je něco, s čím jsem v minulosti trochu bojoval. Mimo provádění se snažím pomáhat v Lidické galerii se vším, co je potřeba – od bádání v biografiích umělců Lidické sbírky moderního umění přes překládání textů po výpomoc na výstavách.

Jaký je tedy tvůj vztah ke zdejším lidem? Je podle tebe naše mentalita značně odlišná od té německé?

(přemýšlí) „Nesnáším generalizování, ale pokud bych musel, tak (úsměv)… moji čeští kolegové jsou více uvolnění a otevření. A co mi bude tedy opravdu chybět od konce srpna, kdy tu skončím, bude vaše obrovská škála českých knedlíků. (smích)

Autor: Roman Škoda - Vztahy s veřejností