„Příběh jedné rekonstrukce“

Celorepublikový festival Den architektury se 5. října 2025 zastaví i v Lidicích. Unikátní komentovaná prohlídka s architektem Lubošem Sekalem představí návštěvníkům architektonický i historický kontext poválečné obnovy obce.

Na rozdíl od mnoha jiných sídel, které byly za 2. světové války zničeny německými nacisty, se Lidice podařilo znovu obnovit. Povstaly z popela jako bájný Fénix. Příběh nesmírné lidské tragédie se tak během pár let stal zároveň celosvětovým symbolem naděje na nový život…

Ikonický plakát hnutí „Lidice Shall Live!“

Myšlenka na znovuvybudování do základů vypálených Lidic se objevila již téměř současně se zprávou o jejich bestiálním zničení. Mimořádný ohlas nalezla zejména mezi britskými horníky sdruženými v hnutí „Lidice Shall Live!“, které bylo založeno z podnětu sira Barnetta Strosse. Již v létě 1942 celostátní konference britské Hornické federace v Blackpoolu jednohlasně odsouhlasila, aby se horníci z Velké Británie obrátili na horníky celého světa s výzvou založit fond na výstavbu nových Lidic, jejichž součástí měl být dokonce i Vědecký ústav pro studium bezpečnosti práce v dolech. Ustavující schůze hnutí „Lidice Shall Live!“ se konala 6. září 1942 ve městě Stoke-on-Trent v hrabství Staffordshire a nedlouho poté se v pořádaných sbírkách začaly shromažďovat finanční prostředky na stavbu nové vsi. Penězi přitom nepřispívali jen prostí horníci, kteří pro tento účel dobrovolně věnovali část své mzdy, ale cíl hnutí významně podpořili i britští dělníci. Ačkoliv často sami bydleli v troskách domů zničených německou Luftwaffe a v boji s nacismem ztratili některé ze svých blízkých, rozhodli se na nové Lidice přispět.

Fotografie z ustanovujícího hnutí „Lidice Shall Live!“ v britském Stoke-on-Trent (6. září 1942).

Po válce bylo rozhodnuto, že každá lidická žena a každé lidické dítě, které se domů vrátilo jako úplný sirotek, dostane v nových Lidicích rodinný domek. Pro oba lidické letce Josefa Horáka a Josefa Stříbrného se však s výstavbou domků nepočítalo. Oficiální architektonická soutěž byla vypsána již 1. srpna 1945 a účastníkům bylo doporučeno řešit projekt tak, aby území původní obce zůstalo z pietních důvodů nezměněno – nová ves měla být vystavěna ve zcela nových půdorysech.

Jeden z neúspěšných návrhů na výstavbu nových Lidic a úpravu pietního území na místě bývalé obce předložil i architekt Jaromír Krejcar jehož manželka novinářka Milena Jesenská zahynula 17. května 1944 v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byla vězněna společně s lidickými ženami.

Do soutěže dorazilo celkem 58 návrhů, z nichž komise v čele s architektem Ladislavem Machoněm vybrala sedm prací a jejich autory požádala o dopracování. Po druhém kole konaném v březnu 1946 porota doporučila, aby autoři dvou vítězných týmů dokončili definitivní projekt společně. Architekti Václav Hilský, Richard Podzemný a Antonín Tenzer nakonec ve spolupráci s Františkem Markem a Zbyňkem Jirsákem vytvořili šest návrhů, z nichž poslední byl v květnu 1947 Zemským národním výborem v Praze schválen.

Model vstupního prostoru do pietního areálu bývalé obce zhotovený dle původního návrhu architekta Františka Marka. Již na první pohled je patrné, že některé jeho prvky byly nakonec v Lidicích opravdu realizovány, i když v poněkud pozměněné podobě.

Téhož roku vyrostly nedaleko bývalých Lidic přízemní ubikace s velkokapacitní jídelnou jako zázemí pro dělníky, kteří měli novou vesnici stavět a v květnu roku 1948 bylo budování rodinných domků zahájeno. Jednalo se o celkem čtyři typy přibližně stejně velkých rodinných domů, z nichž každý měl obývací a dětský pokoj, dvě ložnice, kuchyni a další nezbytné příslušenství. Všechny domy měly zavedeno ústřední topení a byly zařízeny moderním nábytkem. Přes obrovské potíže plynoucí z nedostatku stavebního materiálu se na Vánoce 1949 do Lidic nastěhovaly první ženy. Do konce roku 1950 se podařilo dokončit první etapu výstavby (50 domů) a zbývající domky vyrůstaly postupně v letech následujících.

Rozestavěné Lidice

Některé původně plánované budovy byly v roce 1949 při revizi projektu ze stavebního programu vypuštěny. Šlo například o kostel s budovou farního úřadu. Schválena byla pouze výstavba 150 rodinných domků, školy (avšak ani ta nakonec nebyla realizována), administrativní budovy, kulturního domu, obchodního střediska a muzea…

V průběhu desetiletí vyrostly v Lidicích nové generace obyvatel a obec dnes žije takřka jako kterákoliv jiná. A přece ne tak docela. Stačí opustit úpravné tiché domky a projít Růžovým sadem do míst, kde stávala bývalá ves. Uvidíte prázdné údolí obklopené vzrostlými stromy, kříž s trnovou korunou nad hromadným hrobem lidických mužů, pomník dvaaosmdesáti zavražděných dětí. Je tu ticho, klid. Od hrůzy, která se zde kdysi odehrála, nás dělí více než osm dlouhých desetiletí. A přitom se to všechno nestalo až tak dávno, jak by se snad dnes mohlo zdát…

Rodinný dům č. p. 116 v Lidicích, v němž je umístěna expozice „Stavíme nové Lidice“

POZVÁNKA: Den architektury v Lidicích:

neděle 5. října 2025 od 14:00, Lidická galerie, Tokajická 152, Lidice kapacita akce omezena na 18 osob, rezervace vstupenek

Vstupné na akci je zdarma. Při rezervaci vstupenky však můžete zvolit možnost dobrovolného příspěvku ve výši 50 Kč nebo 100 Kč nebo 200 Kč, kterými podpoříte další činnost Památníku Lidice. Za každý takový dar Vám budeme velice vděčni. Děkujeme!