Před 74 lety odstartovali z nových Lidic první závodníci

Dnes jsme se měli společně sejít v Lidicích. Na startu Lidického okruhu, který mnozí již netrpělivě vyhlíželi. Nakonec teď sedíme všichni doma. Po úmorných vedrech se konečně ochladilo a prší, i když tedy už zase trochu moc.

Lidický okruh byl kvůli nepřízni počasí bohužel zrušen a letos tak proběhne maximálně v rámci našich vzpomínek na předchozí ročníky. Tady je pár momentů z jeho historie.

Lidice, stará česká ves, která byla 10. června 1942 německými nacisty do základu vypálena, srovnána se zemí a její obyvatelé povražděni, měla být po konci 2. světové války znovu obnovena. A jako Fénix z popela skutečně také opět povstala – s výstavbou rodinných domů pro lidické ženy, které přežily věznění v koncentračních táborech, se sem opět pomalu začal vracet život. Současně byla vybudována i nová silniční síť, která spojovala ves s okolními obcemi a městy. A byli to právě členové Autoklubu Kladno, kteří se počátkem roku 1950 rozhodli originálním způsobem navázat na hnutí „Lidice Shall Live“ založené 6. září 1942 britským lékařem a politikem Barnettem Strossem.

Pod názvem „Lidický okruh“ uspořádali první ročník automobilového a motocyklového závodu, který se uskutečnil ve dnech 27.–28. května 1950 u příležitosti 8. výročí vyhlazení obce Lidice. Vedoucí muž kladenského autoklubu Antonín Libecajt zvolil pro Lidický okruh trať o délce necelých sedmi kilometrů, která vedla po různých površích, a byla tak pro závodníky technicky velmi náročná. Prvního ročníku Lidického okruhu se zúčastnili jezdci nejen z blízkého okolí, ale i z Mělníku, Brandýsa, Mostu, Děčína, Teplic, Staré Boleslavi a Poděbrad.

Trasa 1. ročníku Lidického okruhu (1950)

Oficiální program 1. ročníku Lidického okruhu (1950)

Druhý ročník Lidického okruhu uspořádal o pět let později okresní automotoklub Svazarm v Kladně 2. října 1955. Určen byl výhradně pro závod motocyklů ve třídách 175, 250 a 350 ccm a závod „sajdkár“ do obsahu 750 ccm. Trať měřila 45,5 kilometrů a sestávala z dvanácti kol. Jezdci dorazili do Lidic již v sobotu 1. října na povinný trénink, na němž se představily také dva nové stroje – „sajdkáry“ Jawa 500 OHC Ladislava Štejnera (se spolujezdcem Janem Janoušem) a Václava Klinzla (se spolujezdcem Gustavem Havlem). Obě posádky se v atraktivním závodu, možná poněkud nepřekvapivě, dostaly do cíle o celé kolo dříve než jejich soupeři. A těm se také ne vždy podařilo úspěšně zvládnout celý závod – ze čtrnácti odstartovaných strojů projelo cílem pouhých pět.

Oleg Ruboš (vpravo) za volantem závodního vozu Minor před startem 2. ročníku Lidického okruhu (1955)

Počasí tehdy velkolepé akci přálo, ale přesto ji navštívil jen malý počet diváků a celý závod byl navíc po skončení zkritizován i za organizační nedostatky. Pořadatelský tým byl složený z mladých nezkušených nadšenců a bylo tak velké štěstí, že nedošlo k žádné dopravní nehodě. Organizátoři rovněž nevěnovali příliš pozornosti ani kvalitnímu PR, bez kterého se dnes neobejde žádná velká akce – kritizována byla například nepřítomnost vozu s rozhlasovou aparaturou i problémová spolupráce s ČSAD, která měla zabezpečit rozmístění diváků po celé trati.

Třetí ročník Lidického okruhu uspořádaly 3. srpna 1958 okresní automotokluby v Kladně a ve Slaném a rovněž se potýkal s poměrně závažnými organizačními nedostatky. Trať okruhu, na které se vystřídal povrch asfaltu, betonu i kostek měřila 4,5 kilometrů a oproti prvnímu ročníku nebyla výrazně technicky náročná. Zlatým hřebem celého dne byl odpolední závod sportovních vozů do 1100 ccm a již z předchozího tréninku bylo zřejmé, že hlavním aspirantem na vítězství bude některý z jezdců na nových vozech Škoda 1100 OHC – Václav Bobek nebo Václav Čížkovský. Druhý jmenovaný získal hned v prvních kolech získal značný náskok, který dokázal udržet až do konce závodu. Na dlouhou dobu poslední závod Lidického okruhu tak trochu paradoxně přilákal již tisíce diváků, na jejichž (nejen) bezpečí dohlíželi příslušnici Veřejné bezpečnosti. A to tak svědomitě, že se fotografům ze Světa motorů a dalších periodik nepodařilo pořídit žádné fotografie. Kuriozitou celého závodu byl zákaz prodeje peckovitého ovoce, jenž měl zabránit případným nehodám na trati.

3. ročník Lidického okruhu (1958), jezdec Z. Bedrna (snímek pochází ze soukromého archivu)

Od posledního ročníku Lidického okruhu uběhlo dlouhých 56 let, než se podařilo na jeho tradici opět navázat. Památník Lidice ve spolupráci s Obcí Lidice uspořádaly 13. září 2014 jako připomínku lidických automobilových a motocyklových závodů z 50. let 20. století spanilou jízdu motoristických nadšenců, které předcházela přehlídka veteránů. Trať prvního ročníku novodobého Lidického okruhu, na níž vyrazila téměř stovka automobilů a motocyklů z různých koutů republiky, vedla z centra obce do Hřebče a přes Makotřasy se vracela zpět do Lidic, kde jezdci uctili památku obyvatel starých Lidic položením kytice k Památníku dětských obětí války. Nebylo vítězů ani poražených.

„Znovuzrozený“ Lidický okruh dnes už není o závodění, ale spíše o přátelském setkání fanoušků motorismu, současných obyvatel Lidic i přátel z okolních obcí a měst. Od roku 2014 jeho popularita stále roste, spokojených návštěvníků přibývá – a to je moc dobře. I díky němu totiž Lidice žijí dál.

Tereza Stehlíková