Po třech letech nesmírného utrpení se vrátily domů. Do vsi, která však již neexistovala

Památník Lidice si v letošním roce připomíná nejen 80. výročí konce 2. světové války, ale i 80 let od návratu přeživších lidických žen a prvních v Německu nalezených dětí do Lidic.

V den vypálení obce – 10. června 1942 – a povraždění jejích mužských obyvatel německými nacisty, byly lidické ženy a děti převezeny do tělocvičny kladenského reálného gymnázia, kde strávily poslední společné tři dny a dvě noci. V pátek 12. června 1942 zde byly děti matkám násilně odebrány a odeslány do Lodže a ženy převezeny do koncentračního tábora Ravensbrück.

Z 203 lidických žen starších šestnácti let se jich po skončení 2. světové války vrátilo zpět 143. Šest žen z rodin Horákových a Marie Stříbrná bylo zastřeleno 16. června 1942 v Kobylisích, dalších 50 zahynulo v koncentračním táboře, či bylo zavražděno v plynových komorách (23 v Ravensbrücku, 22 v Osvětimi, 4 v Lublinu, 1 pravděpodobně v Grünebergu) a 3 přišly o život na pochodu smrti na jaře 1945. Lidická tragédie si tak vedle životů 192 mužů vyžádala i životy 60 žen.

Po třech letech nepředstavitelného utrpení v koncentračním táboře se na jaře 1945 přeživším ženám konečně splnilo jejich nejvroucnější přání. Mohly se vrátit domů. Teprve s koncem války se však dozvěděly otřesnou pravdu o smrti mužů, zmizení dětí a zničení obce, kterou před nimi spoluvězenkyně v Ravensbrücku po celou dobu pečlivě tajily. Tím nejdůležitějším se tak pro lidické ženy stalo nalezení jejich dětí. Zpočátku vše vypadalo nadějně. Do Lidic se totiž vrátilo 6 ze 7 dětí, jimž v době tragédie dosud nebyl jeden rok (Verunka Hanfová, Pavlík Horešovský, Pepík Minařík, Jiřík Miler, Libuška Müllerová, Jiřík Pitín) a Evička Kubíková, která se shodou šťastných náhod dostala po vyhlazení obce do rodiny své v Německu žijící tety.

Jednou z prvních lidických žen, která mohla obejmout svou dcerušku, byla Anna Kubíková. S malou Evičkou se shledala již 10. června 1945 a právě při té příležitosti vznikla tato fotografie.

Rozsáhlé pátrání po lidických dětech však bylo nakonec bohužel úspěšné jen v několika málo případech. V září 1945 se do Lidic vrátila Anička Hanfová a díky její podrobné výpovědi se podařilo v říjnu 1945 nalézt její sestru Marušku, v prosinci 1945 bratra Vašíka, v březnu 1946 Emilku Frejovou a v červenci 1946 Marušku Doležalovou.

Ve čtvrtek 8. srpna se v krčské nemocnici setkala po více než čtyřech letech se svou maminkou Maruška Doležalová. Toto šťastné setkání však mělo tragický konec. Alžběta Doležalová totiž zemřela na následky věznění v koncentračním táboře o pouhé čtyři měsíce později.

V květnu 1946 byla objevena Věrka Mülerová a posléze Jaroušek Korecký. V září 1946 do republiky přijela Věrka Vokatá, v březnu 1947 byla nalezena Hanička Špotová a v květnu 1947 se vrátil Vašík Zelenka. Bohužel jako vůbec poslední. Celkem tak bylo nalezeno pouhých 17 dětí ze 105. Zbývajících 88 němečtí nacisté zavraždili.

V březnu 1947 byla v Hanau u Frankfurt nad Mohanem šťastně objevena Hanička Špotová, která se krátce poté shledala se svou maminkou.

Po válce bylo rozhodnuto, že každá lidická žena a každé lidické dítě dostane v nových Lidicích rodinný domek. První lidické ženy se do nově vybudované obce nastěhovaly na Vánoce 1949. Památku zavražděných dětí z Lidic a dalších 13 milionů nevinných dětských obětí 2. světové války dodnes připomíná Památník dětských obětí války od akademické sochařky Marie Uchytilové na pietním území v Lidicích…

Památník dětských obětí války, celoživotní dílo akademické sochařky Marice Uchytilové, jenž ve světě nemá obdoby.