Hezky napsáno... Jen o těch malířkách v dávných dobách, ano, bylo jich dost, jen se o nich tolik nemluví... (např. Artemisia Gentileschi, Judith Leister, Marie-Louise-Élisabeth Vigée, aj.). Jen to prostě v oněch dobách neměly jednoduché, díky předsudkům, přístupu ke vzdělání a prac. uplatnění.

ano je to tak že ikdyž se nějaká žena pozvedla a něco stvořila, nebyla tak známá a vyzdvihovaná-níže uvedený komentář pana Lufta ukazuje, že nejen v těch dobách to neměly lehké

Žen-malířek bylo i ve středověku dost. Jen se o nich moc neví. Nezvpomenu si teď na jméno, ale jedna z nich v celkem ranné době portrétovala snad veškeré evropské královské rodiny.

I později pracovala s olejem nejedna žena. On nebyl tehdy problém ve zručnosti, ale v materiálu. V době, kdy si malíř sám zhotovoval štětce, barvy, a malíř se musel vyznat nejen v tom, jak připravit podklad, aby se mu z plátna obraz neoloupal - to byla dost komplikovaná alchymie. Špinavá, smradlavá a tvrdá dřina. Proto ten akvarel - ten byl známkou kultivovanosti.

děkuji za komentář- vím že našepsovat plátno a namíchat si sám barvy je fuška takže s vámi souhlasím

"Ani nejznamenitější hlavy celého ženského pokolení se nikdy nezmohly ani na jediný skutečně velký výkon, pravý a původní výkon krásných umění. Vůbec nikdy nestvořily světu žádné dílo hodnoty trvalé. Nejnápadnější je to v malířství, jehož technická stránka je jim přece aspoň právě tak přiměřena jako nám; proto je též pilně pěstují, nemohou se však vykázat žádnou velikou malbou, právě poněvadž jim naprosto chybí objektivnost ducha, kterou zrovna malířství vyžaduje přímo."

viz:

http://jdem.cz/cvnsq3

Se Schopenhauerem nesluhlasím, ani s autorkou. Byli umělci podivíni, kteří zcela rezignovali na společenské postavení a kvalitní osobní život a vše obětovali tvorbě. Měl hlad, ale když dostal nějaké peníze, raději koupil barvy než jídlo. Nedělal to z mužské ctižádosti - lidi jeho obrazy nekupovali, ale samotná tvorba ho naplňovala víc než cokoli jiného. To je nutná podmínka aby mohlo vzniknout něco velkého. V tom to je. Ženy umělecké cítění mají (a myslím, že i větší než muži), ale samotná tvorba je nenaplňuje tolik, aby se do toho skutečně ponořily jak by bylo potřeba. Jsou na to příliš praktické

děkuji za komentář plný zajímavých podnětů k zamyšlení-jeden z nich je, že duševní zdraví je tvorbě na překážku takže umění jako takové je produkt nevyrovnaných rozervanců

tvrzení že ženy tvorba nenaplňuje nemůžete jako muž dostatečně dokázat-jak jsem na příkladě Amálie Mánesové ukázala, žena se ochotněji vzdá vlastního potěšení ve prospěch rodiny-ne každá samozřejmě